Ráno přijdete do koupelny, vyčistíte si zuby a sáhnete na poličku pro svůj deodorant… , ale žádný tam není! Co teď? Pojďte s námi hledat jiný. Ovšem ne do obchodu, ale do historie!
Proboha, co je to za hrozné zvíře, které si na vás brousí zuby? Ocitli jste se v pravěku a během odpočinku v jeskyni si vás vyhlédl nějaký predátor! Teď opravdu na deodorant není čas, připravte se k rychlému úprku! Anebo není třeba?
Během té chvilky jste se totiž strachem tak zpotili, že vás zvíře jen očuchá a znechuceně odchází…
Výrazný zápach potu, který ve skutečnosti vzniká až poté, co se do něj na naší pokožce pustí nenasytné bakterie, podle evolučních biologů v historii jistě zachránil mnoho lidských životů.
Naštěstí jste přežili také – tedy hurá do starověku!
Voňavá koupel
Rovnou se můžete začít svlékat, staří Egypťané vás poženou do vany! Ne, že by byl váš odér tak
mimořádný, ale pro ně je to zkrátka běžná metoda, jak provonět tělo.
Po koupeli v aromatické lázni vám namažou do podpaží esenci z citronové trávy nebo skořice a do vlasů přilepí kousek vonného vosku. Jak se bude postupně rozehřívat, vaše vůně se rozline široko daleko!
„Dobrý hostitel nabídne svým hostům nejprve koupel v aromatických olejích,“ tvrdí prý i řecký básník Homér (patrně 8. stol. př. n. l..). Řekové a Římané nicméně vonné koupele ještě vylepší a namočí vám i šaty.
Všechno přikrýt!
Zastávku Středověk doporučujeme raději vynechat. Anebo si ucpat nos, protože tehdy si lidé s hygienou a opravdu hlasu nelámou. Ovšem není to jen pohodlnost, z náboženských důvodů se třeba jen nemohou svlékat. Anebo se bojí toho, že je koupel může zdravotně ohrozit!
V 15. století se dokonce objeví podivná „vědecká“ teorie, že voda změkčuje kůži a otevírá póry, čímž vám do těla snadno vnikne infekce. V kostelech na mších to prý tak páchne, že kněží raději v jednom kuse pálí kadidlo.
Teprve když ve viktoriánské Anglii (1837-1901) začnou být v módě různá mýdla a parfémy, blýská se na voňavější časy.
Díky, mami!
Je rok 1888 a v rukou držíte kulatou plechovou krabičku s nápisem MUM (Maminka či Mamka). Co v ní je? První komerční deodorant na světě! Jméno prý vybere zakladatel firmy po své chůvě, které jako malý říkal právě „mum“.
Pokud vám voskovitý krém s oxidem zinečnatým nepomáhá, počkejte si do roku 1902 na produkt s názvem Everdry. Ten přidává do složení chlorid hlinitý, a je tak vlastně prvním antiperspirantem!
Sloučeniny hliníku zabraňují potním žlázám v pocení, což ocení i americký lékař Abraham Murphey.
„Konečně by se mi při operacích tak nepotily ruce,“ přemýšlí při míchání vlastní hliníkové pasty, zatímco přijde jeho dcera Edna a zkusí si trochu namazat do podpaží…
Jak to dopadne? V roce 1909 představuje Edna Murpheyová svou značku Odorono (z angl. „Odor? Oh No!“).
Ten správný pro každého
Také jste ho vyzkoušeli a pěkně vás štípe? Nebo vám dokonce obarvil oblečení dočervena? Odorono ještě potřebuje řadu vylepšení, než se setká s velkým úspěchem! Určený je hlavně pro ženy, až v roce 1935 se objevuje první pánský antiperspirant Top-Flite.
Roku 1952 si firma MUM vypůjčí technologii kuličkového pera a vzniká roll on, za dalších 10 let pak přibudou i produkty ve spreji. Když ty se začnou v 70. letech stahovat kvůli freonům, zrodí se ještě tuhý deodorant!
A nakonec, kvůli podezření, že hliník v deodorantech může škodit zdraví, vznikne i celá řada bezhliníkovch variant. Výběr je jen na vás.
