Téměř 80 procent lidí věří v nějakou formu posmrtného života. Většinou na základě zážitků těch, kteří přežili klinickou smrt.

Přiživuje je řada esoterických a duchařských knih i pochybných webových stránek. Ty však často neříkají celou pravdu nebo zamlčují to, co se do obrazu úžasného posmrtného života nehodí. Věda už má navíc pro tzv.

prožitky blízké smrti, známé jako NDE (near–death experience) přirozené a experimentálně ověřitelné vysvětlení.

Mnozí nevidí ráj ale peklo

Rozsáhlý mezinárodní průzkum v roce 2008 zjistil, že z tisíce lidí, kteří přežili klinickou smrt, jich pouze 50 připouští nějaký prožitek a pouze 6 z nich ho dokáže popsat.

Knihy a články, které se snaží prokázat existenci posmrtného života, většinou také neprozradí, že vedle pozitivních existuje i stejné množství negativních až děsivých NDE prožitků, kdy se lidé ocitají v pekle plném strachu, beznaděje a bolesti.

A to i ti, kteří žijí tak příkladným životem, že by měli zamířit rovnou do ráje. Stejně tak nemluví o tom, že NDE lze poměrně přesně sledovat na elektroencefalogramu, a ten prokázal, že lidé s vážně poškozeným mozkem žádné NDE zážitky nemají. A naopak, že se vyskytují i u lidí, kteří neumírají a ani to nemají v plánu.

Stačí centrifuga

Třeba u lidí s menším ložiskovým poškozením mozku, rodících žen, sportovců při extrémní námaze nebo u pilotů v centrifuze. V malé míře je může vyvolat dokonce i únava, objevují se při usínání i při denním snění.

Dokonce je lze navodit i uměle, podrážděním příslušných mozkových oblastí. „U zrakové mozkové kůry lze vyvolat dokonce i složité a zcela komplexní trojrozměrné události,“ říká americký neurolog Jonathan Stapleton.

Při elektrickém podráždění pravého temporálního laloku lze vyvolat například pocit pochopení všeho, splynutí s kosmem, posuny v čase, ale také třeba pocit tzv. panoramatické paměti, kdy člověk vidí v jediném okamžiku celý svůj život jako na dlani.

Každý prožitek má reálné vysvětlení

Například legendární tunel a zářivé světlo způsobuje přesvětlení sítnic způsobené kolapsem svalstva řídícího šířku zorniček.

Ten vede k jejich maximálnímu rozšíření, o tunel se pak postará nedokrevnost zrakové kůry, kdy člověk vidí vše černě a protože postupuje směrem od stran ke středu, vytváří iluzi tunelu.

Pocit klidu a štěstí mají na triku koňské dávky endrofinů, které zaplavují tělo při stresu i svalové zátěži. Vysvětlit lze i vyprávění lidí o tom, jak opouští své tělo a sebe i oživovací pokusy sledují zvenčí.

Ač zní takové vyprávění úžasně, vědci v něm nevidí nic nadpřirozeného. „V době, kdy lidé nabývají vědomí, vytváří si duševní obraz okolního dění na základě toho, co slyší,“ říká britský psycholog Chris French (*1956).

Závada na vašem vysílači

U dalších jde o tzv. blud zevní kontroly. Neurologickou změnu, kterou má na triku porucha integrace signálů tří funkčních systémů.

Proprioceptivního, který informuje o poloze těla v prostoru, taktilního, který informuje o dotycích a tlaku na povrch těla, a zrakového, který vizuálně kontroluje stav těla, jeho okolí a umístění v prostoru.

Porucha činnosti mozkové kůry na hranici temenního a spánkového laloku, kde se tyto informace slučují, vede k oddělení prožitku sebe sama a prožitku okolního prostoru.

Způsobit ho může třeba kolísání krevního průchodu, které je při umírání i oživovacích procesech běžné.

Každá z těchto zkušení je přitom natolik přesvědčivá, že jí podléhají i mnozí racionálně uvažující lékaři, původně zastávající názor, že jde jen o reakci organismu.