Vypadá to, že Henry Fonda (1905–1982) má všechno, co si kdy přál. Milující rodinu, úspěšně rozjíždějící se hereckou kariéru, v kapse nominaci na Oscara, na kontě balík dolarů.
Jenže pak Japonci nečekaně udeří na Pearl Harbor a řada jeho kolegů přeruší kariéru, aby mohla obléknout uniformu a sloužit vlasti.
A Fonda to cítí stejně. Je členem hollywoodské Ligy proti nacismu, s kamarádem Jamesem Stewartem (1908–1997) shání peníze na pomoc (roz)bombardované Británii, přesto má pocit, že je to jen zlomek toho, co by mohl pro porážku Hitlera udělat.
Své krajany v tom prostě nechce nechat. „Myslím, že bych měl jít také,“ svěří se jednou večer manželce Frances. Ta není z jeho vlastenectví nijak nadšená. „Ještě si to rozmysli. Kvůli věku a dětem máš přece právo na odklad,“ naléhá na něj.
Pravda, 37letý Fonda není na aktivní službu zrovna mladík. Jenže…
Smrtka chodí okolo
„Nesnesl bych pomyšlení, že by mě lidé pokládali za zbabělce a ulejváka,“ oponuje ženě a podobnou odpověď má i pro hlavouny z filmového studia, když mu nabízejí, že zařídí, aby uniformu oblékl jen na oko.
„Nechci se účastnit falešné války jako herec ve studiu,“ má jasno. A tak se přihlásí k námořnictvu, kde si odkroutí tři roky. Během nich se z prostého vojína vypracuje až na poručíka.
Nejdřív slouží na torpédoborci Satterlee, posléze se stane jedním z členů posádky bojové lodi Curtis na Gilbertových ostrovech. Domů se vrátí trochu jiný Fonda, otrlejší, zocelený vypjatými momenty, při kterých mu smrtka kostěnou rukou čechrá vlasy.
Jako když se japonské letadlo s pilotem kamikadze zřítí do míst, kde obvykle pracuje. Ten den je ale neplánovaně přesunut jinam.
Místo bomb rajčata
Nebo když se posadí do dvoumotorového letounu C-46, naloženého čerstvým ovocem a zeleninou a vyrazí do Iwodžimy.
To by sám o sobě nebyl žádný hazard, kdyby pilot během letu neztratil orientaci, jako na potvoru nezačalo docházet palivo a nebyl tak vydán rozkaz kvůli snížení váhy vyhodit veškerý náklad.
Rajčatová smršť
A protože v ten moment letí Fonda a spol. nad japonskou vojenskou základnou na malém ostrůvku, na nepřátele místo bomb prší okurky, rajčata a melouny.
Po jiném náletu, tentokrát po tom opravdovém a konečném – na Hirošimu – si zakladatel herecké rodiny Fondů sbalí věci a v den, kdy prezident Truman oznamuje japonskou kapitulaci, se vrátí domů.
Na oficiality si nepotrpí a tak Bronzovou hvězdu, kterou dostane za potopení japonské ponorky, věnuje synovi.
