Lávový jazyk sicilské sopky Etny v listopadu 1928 dychtivě olízl městečko Mascali na svém úbočí. Pro obyčejné vesničany byl výbuch naprostou katastrofou. Fašistický diktátor Benito Mussolini si však mnul ruce.

Jeho propaganda na Sicílii mohla začít!

Hvězda Benita Mussoliniho (1883–1945) začala strmě stoupat zároveň se vznikem italské fašistické strany v roce 1921. Své počáteční socialistické cítění prokládal totalitními postoji a u řady Italů získával se svými fašistickými spolupracovníky bezmeznou podporu.

Nově vznikající komanda takzvaných černých košil bezohledně provozující útoky na domnělé nepřátele Itálie vůbec nebránila v růstu Mussoliniho obliby. Zejména kvůli svému stávkokazectví si mohl vychutnávat důvěru mnoha italských obyvatel stále se přiklánějících na fašistickou stranu.

Trnem v oku mu ale byla Sicílie. Na odstrčený ostrov jeho moc nestačila. Pravidla tady s tichým souhlasem Sicilanů diktovala mafie.

Mafiánská Sicílie

Ani jedna ze stran nehodlala respektovat konkurenční autoritu. A co hůř, ani jedna se nebála umazat si ruce od krve. Mussolini však mohl zcela oficiálně povolat „Železného prefekta“ Cesareho Moriho (1871–1942), který měl dost schopností na to krutě a nelítostně zasáhnout proti sicilským mafiánským strukturám.

Výjimkou nebylo mučení i popravy všech, kteří byli byť jen podezřelí ze spolupráce s mafií. Některé mafiánské špičky se vypařily ze země, řadě lidí však nakonec nezbylo nic jiného než se přidat k fašistické straně nebo přinejmenším uznat fašistickou nadvládu.

Přesto se Benito Mussolini nemusel moc snažit, aby si zde vylepšoval svou reputaci. Většina Sicilanů byla negramotná a obyvatelé byli v podstatě figurkami své vlády. Il Duceho oslavovali jako spravedlivého a lidského muže, který má moc spasit celou Itálii, a zejména Sicílii, před nesmírnou chudobou, která tu panovala.

Rozzuřená Etna

Benito Mussolini zde získal výbornou příležitost k prohloubení a rozšíření své propagandy v roce 1928. 2. listopadu nastala erupce vysoko na severovýchodní straně Etny, nejvyšší evropské činné sopky. Masivní lávový proud se valil po jejím úpatí a poprvé od roku 1669 přímo ohrozil sicilské obyvatele.

Během několika hodin se otevřela další trhlina 1200 metrů nad mořem, což bylo neobvykle nízko. Nejhůře katastrofa zasáhla vesnici Mascali ležící přímo u vybuchujícího kráteru. Láva během dvou dnů bez slitování srovnala sídlo se zemí.

Nápor magmatu jako zázrakem přežil jen kostel a pár okolních domů v severní části vesničky Sant’Antonino. Během následujících dní byla kvůli dalším erupcím přerušena vlaková spojení v oblasti a zkáze neušla ani vlaková zastávka v Mascali.

Zachránce Mussolini

Sicilané potřebovali rychlou pomoc a tu jim s radostí nabídl Il Duce. Využil tragických událostí pro budování svého spasitelského obrazu. Poskytl bleskovou první pomoc a zajistil okamžitou evakuaci. Navíc se postaral o znovuobnovení zničené oblasti.

Kostel a přeživší budovy vesničky Mascali byly přesunuty na nové místo a došlo nakonec k obnovení celé vesnice. Mussoliniho reakce na katastrofu byla z pochopitelných důvodů ještě dlouho oslavována. Nad sochu Ježíše Krista v kostele byla nainstalována pochodeň, symbol italských fašistů, kterou je zde možné vidět dodnes.