Vysoce inteligentní stvoření, která rozumí lidské řeči. Ve volné přírodě se chovají jako zvířata, když je ale trenér chytí, stávají se krotkými a svého pána poslouchají.
Disponují mocnými útoky, jejich schopnosti se postupem času zvyšují a oni se mohou vyvíjet do silnějších stádií. To jsou Pokémoni – malé příšerky, které si získaly srdce dětí i dospělých po celém světě.
Celý jejich příběh se začíná psát v létě roku 1965, kdy v tokijské čtvrti Setagaya poprvé otevírá oči Satoši Tadžiri (*1965). Jako malý kluk rád běhá po okolních lesích a objevuje skrytá místa.
Obzvlášť kouzelné jsou pro něj jeskyně a tůně, kde se ukrývají rozličné druhy hmyzu, které s vášní sbírá. Jeho oblíbená přírodní zákoutí se však s rozrůstající se městskou zástavbou začnou měnit v betonovou džungli a Satoši se musí svých zájmů vzdát.
Na vlastní pěst
Po několika návštěvách nového nákupního střediska se ponoří do světa videoherní zábavy, nejvíce ho pohltí arkádová hra Space Invaders – střílením mimozemšťanů je schopen trávit celé hodiny.
V 17 letech Satoši začíná vydávat vlastní fanouškovský magazín Game Freak, zaměřený na videohry. S jeho rostoucím úspěchem si je nadaný mladík svými postřehy a nápady čím dál jistější. „Poznám dobrou hru od špatné.
Dospěl jsem k názoru, že musím vytvořit vlastní hru,“ vzpomíná.
Stará láska nerezaví
Spojí síly se svým kolegou a ilustrátorem Kenem Sugimorim (*1966) a v roce 1989 představují videohru Quinty, která slaví úspěch a z redakce magazínu se rázem stává vývojářské studio.
Osudový nápad se Satošimu v hlavě začne rodit v roce 1990, kdy se mu do ruky dostane nová herní konzole Game Boy, která umožňuje komunikaci dvou zařízení a tedy i dvou různých hráčů.
Vzpomene si na svou dětskou lásku k broukům, kterou si dříve tolik přál s někým sdílet, a miliardová vize je na světě – v podobě malých příšerek, které lidé budou moci sbírat, vzájemně je mezi sebou vyměňovat a poměřovat jejich schopnosti.
Kapesní příšerky
V roce 1996, po šesti letech tvrdé dřiny, hráčům konečně představuje svou herní novinku, a to ve dvou verzích – Pokémon Red a Pokémon Green.
Název vznikne sloučením japonského výrazu Poketto Monsutā, což je vlastně přepis anglického Pocket Monsters, neboli „kapesní příšerky“.
Do hlavního hrdiny převtělí dětskou verzi sebe sama a hráčům představí 151 jedinečných příšerek, ilustrovaných Kenem, které mají za úkol jakožto trenéři pochytat do pokéballů (speciálních červenobílých schránek) a dále v bojích s ostatními trenéry a divokými Pokémony rozvíjet jejich bojové schopnosti.
Kouzlo spolupráce
V jedné verzi však není možné chytit všechny, hráči proto musejí spolupracovat formou obchodování. Z kouzelných příšerek se stane naprostý trhák, hry z japonských obchodů mizejí po milionech.
K verzi Red se přidá nová verze Blue a společně už v roce 1998 vyvolají šílenství i v Americe a Austrálii, o rok později pak v Evropě. Kolem fiktivního světa vyroste masivní komunita fanoušků, kterým už pouhé videohry nestačí.
Všude, kam se podíváš
Tiskne se manga (komiksy), v televizích běží anime (seriály) a filmy, pulty obchodů se prohýbají pod sběratelskými kartami, nálepkami, plyšáky, magnety, hrnky, oblečením a dekoračními předměty.
Nechybí samozřejmě ani celá řada dalších konzolových her, ve kterých se rodí nové světy a počet příšerek se vyšplhá téměř na 900. Z Pokémonů se stane nejvýdělečnější multimediální franšíza všech dob, výdělkem dvojnásobně překonávající značku Disney Princess a téměř trojnásobně Harryho Pottera.
