Je to všemi milovaný a usměvavý chlapec. Má ale tu smůlu, že onoho dne narazí na lidskou zrůdu. Ta ho vezme k sobě domů. Jakmile se za nimi zaklapnou dveře, chlapce znásilní a ubodá bajonetem.
Případ, který dodnes lidem z města Ostrov u Karlových Varů vhání slzy do očí. Sexuální deviant a pedofil tam podle všeho v roce 1995 znásilní a zavraždí malého chlapce. Když je podezřelý z vraždy chycen, ve vazební cele do rána umírá.
Naláká ho k sobě domů
Tomáš B. (10) je veselé dítě. Chodí do Základní školy Májová v Ostrově a rodičům dělá jen radost. Životy všech se ale změní 20. března 1995. Tehdy má chlapci zkřížit cestu recidivista František Kahánek (51).
Když se Tomáš nevrátí domů, celé město je na nohou. Tisknou se plakáty s jeho podobiznou, ulice jsou plné policistů a každý si přeje jediné. Najít hocha živého a zdravého.
V tu chvíli ještě nikdo netuší, že ho Kahánek nalákal k sobě domů, do Mánesovy ulice, jen kousek od místa, kde Tomáš s rodiči bydlí. Policisté navíc přesvědčivě tvrdí, že se určitě nemohl stát obětí žádného „úchyla“, protože v rajonu prý žádného nemají. Opak je ale pravda.
Máma chlapce to vycítí
Jediný, kdo pozná, že je něco špatně, je Tomášova matka. Aniž by to mohla vědět, svěří se okolí, že se jejímu synovi něco stalo. Vytuší, že už chlapec není mezi živými. A bohužel se nemýlí. Kahánek ve svém bytě Tomáše znásilnil a ubodal vojenským bajonetem.
Mrtvolu nechá na místě činu se třemi bodnými ranami a bajonetem v zádech. Pak vezme nohy na ramena. Uteče do nedalekých lesů u Moříčova, kde se mu daří dva týdny skrývat. Když je tělo malého Tomáše nalezeno, je jasné, kdo má všechno na svědomí.
Recidivista se nedožije rána
Po oněch dvou týdnech se pomocí svědků podaří Kahánka dopadnout. Okamžitě je převezen do vazební věznice v Horním Slavkově. Druhý den ráno, 8. dubna 1995, je nalezen mrtvý. Podle stanoviska dozorců uklouzl na mýdle.
Tvrzení médiím potvrdí i tehdejší ředitel věznice. Takový způsob smrti však vyloučí patolog. Kahánek totiž podle něj zemřel na otok mozku, má oboustranné zlomeniny žeber a hrudní kosti. Navíc mnoho podlitin a drobných poranění.
To vše by si uklouznutím na podlaze rozhodně způsobit nemohl. Není navíc žádným tajemstvím, že otec zavražděného Tomáše pracuje jako dozorce v téže věznici. „Oko za oko, zub za zub“ se tak v tomto případě jeví jako nejlogičtější vysvětlení.
Dozorci zamíří k soudu
Tehdejší ministr vnitra přijede do věznice a na místě odvolá ředitele. A zatímco Kahánek se svého soudu nedožije, čtyři dozorce, kteří ho měli hlídat, čeká obvinění.
Václav K., Stanislav K., Martin S. a Roman H. se v lednu 1996 postaví před Krajský soud v Plzni. Jsou obžalovaní z toho, že Kahánkovi pomohli na onen svět.
Obviněni jsou z ublížení na zdraví s následkem smrti a také ze zneužití pravomocí veřejného činitele. Všichni se shodně snaží přesvědčit soud, že Kahánka zabili spoluvězni na cele. Hrozí jim trest v rozmezí pěti až dvanácti let. Soud ale nakonec rozhodne jinak.
Podle všeho jsou nevinní. Jediný, kdo si odnese půlroční podmínku, je Roman H., který se přiznal k tomu, že Kahánka jednou bouchl pěstí do břicha. Kdo tedy padesátníka skutečně zavraždil, to ví jen pár „vyvolených“.