Pietro Angelario (1209/15–1296) žije spokojeně a v míru se světem i bohem. Je poustevníkem na hoře Morrone, poblíž města Sulmona ve střední Itálii. Jednoho dne však udělá osudovou chybu.
Po smrti papeže Mikuláše IV. (1227–1292) se rozhoří boj o jeho nástupce. Kardinálové se nemohou dohodnout a když se volba táhne už druhý rok, píše jim Pietro dopis. Varuje, že na ně padne boží pomsta, pokud nebudou volit rychle.
Jediný, na koho padá, je však on sám. Starý unavený děkan kolegia kardinálů Latinus Malabranca totiž dostává nápad: „Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, zvolme bratra Pietra z Morrone.“ Unavení kardinálové si vydechnou. A zvolí.
Svěcená voda nepomůže
Jediný, komu se ten nápad vůbec nelíbí, je Pietro. Když 5. července 1294 dorazí poselstvo a oznamuje udivenému poustevníkovi, že byl zvolen papežem, kropí posla svěcenou vodou, protože ho považuje za ďáblovo pokušení.
Tvrdošíjně volbu odmítá a dokonce se pokouší uprchnout. Je však dopaden a v nedaleké Aquile, v kostele Santa Maria di Collemaggio, je 29. srpna korunován.
Zbaví se ho pouťovým trikem
Přijímá jméno Celestýn V, ale se svým jmenováním se nesmíří. Touží po své poustevně, po svém klidu. Situace využívá ctižádostivý kardinál Benedetto Caëtano (1235–1303).
Získává si stoupence a současně se snaží zbavit Celestýna. Údajně mu dokonce za nocí šeptá do cely hlásnou troubou, aby se úřadu vzdal. Což poustevník považuje za Boží hlas a 13. prosince, necelé čtyři měsíce po svém zvolení, s úlevou učiní.
Neponechá nic náhodě
Benedetto nezaváhá a stává se papežem Bonifácem VIII. Nehodlá nic ponechat náhodě a zakáže svému předchůdci návrat do poustevny. Chce ho mít pod kontrolou.
Když se bývalý papež pokusí uprchnout, uvězní ho na hradě Fumone, který se nachází asi 70 km jihovýchodně od Říma. Tady poustevník prožije v temné kobce posledních deset měsíců života.
Opuštěn lidmi i Bohem, zemře 19. května 1296. Brutálně zavražděn, jak se ukáže o staletí později, když je v jeho lebce objeven dvaceticentimetrový hřeb.
