Skip to content

Ohluchl španělský malíř Francisco de Goya po otravě olovem z barev?

Malíř s přemáháním vstane z postele. Sotva se ale postaví na nohy, roztočí se svět kolem dokola. Muž se zapotácí a rukama hledá pevnou oporu. Teprve když dosáhne na křeslo, zklidní se a vydechne úlevou.

Už delší dobu trpí podivnými záchvaty. Je celý vyděšený a pochybuje, zda ještě někdy bude schopen tvořit…

Ve čtyřiceti letech se roku 1786 stává Francisca de Goyu y Lucientes (1746–1828) dvorním malířem krále Karla III. Španělského (1716–1788) a o tři roky později i prvním umělcem jeho nástupce Karla IV. Španělského (1748–1819). Goyova idylka na výsluní slávy ale netrvá dlouho.

Slavného malíře de Gyou sužují zdravotní problémy. Dodnes je hádankou, co mu vlastně bylo.

V zimě na přelomu let 1792 a 1793 sužuje španělského malíře Goyu zvláštní choroba. Stěžuje si na zvonění v uších, poruchy zraku a sluchu a vysilující závratě. „Jeho onemocnění bývá přičítáno různým příčinám: Meniérova nemoc, botulismus, obrna, žloutenka, ale skutečnou příčinu neznáme,“ líčí současná americká novinářka Elisabeth Lundayová.

Rodina Karla IV. Španělského. Francisco de Goya se stal jeho dvorním umělcem.

Noční můry útočí Na malíře brzy dolehne nečekaná rána osudu. Během zimy 1792/1793 ulehne s chorobou, se kterou si lékaři nevědí rady. V horečkách ho stíhají živé sny a noční můry, trpí hučením v hlavě.

Když malíř pobývá v Cádizu, cítí se dosud nejhůře ve svém životě a od krále Karla IV. proto dokonce dostává dovolenou na zotavenou. Prožité strádání zanechává na Goyovi trvalé následky. Jeho lékař opatrně informuje okolí a spolupracovníky, že umělec zřejmě zůstane navždy hluchý.

Francisco neví, zda ještě někdy bude schopen malovat.

Jeho cyklus Rozmary vyvádí obdivovatele výtvarného umění z míry. Chybí zde optimismus – obrázky vyjadřují Goyův duševní stav,

Se stvůrami úspěch nesklidí Teprve v létě roku 1793 mu zdravotní stav opět dovolí, aby se vrátil k práci. Když ale vytváří jedenáct malých rytin nazvaných Rozmary, působí, jakoby se stal úplně jiným člověkem.

Obrací se do sebe s tím, že nemá chuť malovat, protože zakázky pro královský dvůr mu neumožňují, aby do své tvorby zapojil i bohatou fantazii.

Muž na rytině spí s hlavou položenou na stole a za ním se objevují netopýři a sovy.

Obraz doplňuje krátký popisek: „Spánek rozumu plodí nestvůry“. „Publiku se zdály matoucí a potenciálně nebezpečné, neboť ve stínech stále ještě číhala inkvizice, přichystaná chytit se nejmenšího náznaku rouhačství,“ líčí názory na obrazy Lundayová.

Velký zájem veřejnosti s nimi Goya nesklidí, ze tří stovek vytištěných grafických listů se jich prodá pouhých dvacetsedm.

Vědci spekulují, co způsobilo Goyovu nemoc. Někteří se přiklánějí k tomu, že šlo o otravu olovem.

Nemoc z povolání O to, jakou příčinu měla umělcova záhadná choroba, se vědci přou už delší dobu. Roya Villanov, profesor na univerzitě v Zaragoze, se například domnívá, že hluchotu způsobily příušnice, kterými se malíř nakazil v mládí.

Španěl Sánchez Rivery naopak dává přednost syfilidě, s níž také zdůvodňuje vysokou úmrtnost malířových dětí.

Španělský lékař Blanco Soler obviňuje ze ztráty sluchu pro změnu schizofrenii a paranoidní obsese, jiní zase zánět mozku nebo Vogt-Koyanagiův syndrom způsobující oční infekci či zánět středního ucha. Pravděpodobnější variantou je ale „encephalopathia saturnina“, malířské nemoci z povolání, o níž najdeme zmínky už v roce 1839.

Jedná se o chronickou otravu krve způsobenou olovem obsaženým v barvách.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …