Hračky sloužily v dávných dobách nejen k rozptýlení, ale i k učení. Ať už se jednalo o tahací zvířátka, která učila děti poznávat svět, nebo o složité hlavolamy, které trénovaly myšlení, jedno měli všichni naši předci společné: uměli si hrát.

Pojďme se podívat na méně známé, ale o to zajímavější hračky, které se dochovaly z dávných dob.

Tahací hračky na kolečkách, které děti tahaly za sebou na šňůrce, sloužily nejen k zábavě, ale také k učení. Archeologové je objevili v Pákistánu, pocházející až z roku 3000 př. n. l.

Tyto hračky pomáhaly dětem poznávat okolí a učily se, jak se chová zvíře, které je na konci provázku.

V Mezoamerice měly tahací hračky často tvar zvířat a sloužily zároveň jako píšťaly. Zda šlo pouze o hračky, nebo i o náboženské předměty, zůstává předmětem diskusí.

Mezoamerické kultury měly jednu specialitu, co se týká zvířat na kolečkách. Byla to totiž často zároveň i píšťala, přičemž pro vyfukování vzduchu z úst do útrob zvířete sloužil zadek nebo ocas.

Totéž se však dá najít i u některých nálezů z Pákistánu, proto se mnoho badatelů domnívá, že spíše než o hračky šlo v tomto případě o náboženské předměty.

Ve starověku se nezapomínalo ani na ty nejmenší. Už tehdy totiž znali dětská chrastítka! Mnoho těch, která pocházejí z archeologických nalezišť z dob starověkého Řecka, má podobu prasete nebo kance, a na něm bývá někdy dítě jako jezdec.

Tato zvířata jsou totiž spojována s bohyní Deméter, která je v té době považována za ochránkyni dětí. Hliněná chrastítka už měli i ve starší době železné. Jedno takové se našlo v Polsku v dětském hrobě z tohoto období.

Má tvar polštáře, je naplněno drobnými kuličkami a spočívalo vedle malé urny, obsahující spálené pozůstatky dítěte.

A pro ty, kteří měli rádi výzvy, existovaly i hlavolamy. Nejstarší nalezený mechanický hlavolam pochází z Řecka ze 3. století před naším letopočtem a je rozdělený na 14 částí. Cílem bylo složit z nich různé tvary.