Arabština, barmština nebo finština patří mezi jazyky, které cizincům dávají pořádně zabrat. Nejde však jen o složitou gramatiku, výslovnost nebo písmo. Každý jazyk v sobě nese jedinečný otisk kultury, historie i způsobu myšlení lidí, kteří jím mluví.
Vydejme se na krátkou cestu po jazykové mapě světa a podívejme se, proč jsou některé jazyky tak náročné – a zároveň tolik přitažlivé.
Jazyk není pouhým souborem slov a gramatických pravidel. Je to živý organismus, který se vyvíjí spolu se společností a odráží hodnoty, tradice i způsob uvažování svých mluvčích.
Právě proto může být studium cizích jazyků zároveň výzvou i klíčem k hlubšímu pochopení odlišných kultur.
Mandarínština se svým tonálním systémem a znakovým písmem odkazuje na tisíciletou čínskou filozofii a historii. Arabština, bohatá na dialekty a kaligrafii, zrcadlí rozmanitost islámského světa.
Finština se svými dlouhými slovy a množstvím pádů zase vypovídá o pragmatickém a systematickém přístupu severských národů k vyjadřování.
Základy exotických jazyků
Pokud bychom všechny severočínské dialekty shrnuli pod pojem jednoho jazyka, šlo by o řeč s největším počtem rodilých mluvčích na světě. Pro cizince je však mandarínština mimořádně náročná.
Používá znaky místo abecedy a celkový počet existujících znaků se pohybuje v řádu desítek tisíc, přestože k běžnému čtení stačí znalost přibližně dvou až tří tisíc z nich.
Další výzvou je výslovnost. Mandarínština je tónový jazyk, což znamená, že změna intonace může zcela změnit význam slova. Pro studenta z Evropy tak může být správná výslovnost často obtížnější než samotné učení znaků.
Arabština a její bohatost
Spisovná arabština, blízká jazyku koránu, je společným základem celého arabského světa. V běžném životě se však používají regionální dialekty, které se od sebe liší natolik, že si jejich mluvčí někdy rozumějí jen s obtížemi.
Rozdíly mezi nimi lze přirovnat například k rozdílu mezi italštinou a španělštinou.
Arabské písmo má 28 znaků a zapisuje především souhlásky, zatímco samohlásky jsou často vyznačovány jen pomocí speciálních značek – nebo vůbec. Jazyk navíc obsahuje hlásky, které v evropských jazycích nenajdeme.
Bohatá je i slovní zásoba, o níž se traduje, že zahrnuje desítky výrazů pro lásku či neobyčejně širokou škálu pojmenování pro velblouda.
Finština a její přípony
Finština bývá pro české studenty obzvlášť náročná kvůli vysokému počtu mluvnických pádů a nezvyklé stavbě slov. Významy, které jiné evropské jazyky vyjadřují pomocí předložek nebo zájmen, finština řeší přidáváním přípon. Výsledkem jsou velmi dlouhá slova, která mohou na první pohled působit hrozivě.
Typickým příkladem je slavné složené slovo lentokonesuihkuturbiinimoottoriapumekaanikkoaliupseerioppilas, které ve skutečnosti neznamená žádnou kletbu, ale poměrně prosté označení učně pomocného mechanika turbín proudových letadlových motorů.
Studium náročných jazyků není jen o memorování slovíček a gramatických pouček. Je to cesta k pochopení jiného způsobu myšlení a nahlédnutí do kultury, která jazyk formovala po staletí.
Ať už se člověk pustí do arabštiny, finštiny nebo jakéhokoli jiného jazyka, každý nový výraz rozšiřuje jeho obzory. Právě v tom spočívá kouzlo a smysl učení cizích jazyků.
