Když fyzik Augustin Žáček, profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, v roce 1924 pozoruje a jako první popisuje kmitání dutinového magnetronu (generátoru mikrovlnného záření), netuší, že způsobí revoluci hned ve dvou oborech.
Článku o výzkumech Augustina Žáčka (1886–1961) uveřejněného v německém časopise Zeitschrift für Hochfrequenztechnik z roku 1928 si všímají dva Angličané Robert Watson-Watt (1892–1973) a Arnold Wilkins (1907–1985) a využívají jeho myšlenku pro určování polohy letadel pomocí radaru, kterou nabízejí britskému ministerstvu letectví.
Vnukne mu nápad
Další nápad na základě Žáčkova bádání dostává v roce 1946 Američan Percy Lebaron Spencer (1889–1970), když si všimne, že se potraviny v blízkosti magnetronu ohřívají. Tohoto poznatku velmi úspěšně využije, když zkonstruuje mikrovlnnou troubu a vypouští ji do světa.
Stín pomluvy
Žáček ale ze svých výzkumů bohužel vůbec nic nemá. Po únoru 1948 ho totiž studenti lživě nařknou ze spolupráce s nacisty, a i když se nakonec z obvinění očistí, stín cejchu nehezké pomluvy na něm stejně zůstává.