Mnich ví, že už mu nezbývá moc času. Nikdy dílo nestihne dokončit! V zoufalství se obrátí o pomoc k peklu. Ďábel s radostí vyslyší prosby hříšníka a knihu, která nemá obdoby, sepíše za jedinou noc. Tak hovoří pověst o vzniku takzvané Ďáblovy bible.
Je tato pozoruhodná kniha výsledkem mistrovské práce nadaného písaře, nebo při jejím vzniku sehrály roli nadpřirozené síly?
Třicetiletá válka se chýlí ke konci a Švédové si z Prahy odnášejí cennou kořist. Mezi nesčetnými uměleckými skvosty ze sbírek císaře Rudolfa II. (1552 – 1612) nechybí ani obrovská kniha nazývaná pro svou velikost Codex gigas.
Její dřevěné desky mají rozměry 920×505×220 milimetrů. Původně obsahovala 320 pergamenových folií, na jejichž výrobu bylo potřeba kůže asi ze sto šedesáti oslů.
Není divu, že se tomuto udivujícímu dílu přezdívá Osmý div světa a že Švédové se ho za žádnou cenu nechtějí vzdát. Kdo a proč však tuto knihu všech knih vytvořil?
Tajuplný písař
Pověsti si s otázkou tvůrce slavného kodexu hlavu nelámou. V klášteře v Podlažicích poblíž Chrudimi prý kdysi žil hříšný mnich. Za své bezbožné skutky měl být zazděn zaživa, avšak vyprosil si, že své hříchy odčiní sepsáním knihy, jakou svět ještě neviděl.
Brzy však zjistil, že úkol je nad jeho síly. Proto si přivolal na pomoc samotného ďábla. Skutečným autorem knihy je tedy údajně Boží nepřítel, a proto se Codexu gigas říká také Ďáblova bible. Skrývá se v této pověsti alespoň zrnko pravdy?
Odborníci se shodují, že literární dílo skutečně vzniklo v Podlažicích a to zřejmě někdy v první polovině třináctého století. Z grafologického rozboru písma pak vyplývá, že většinu knihy opravdu sepsala ruka jediného člověka.
„..písmo je výjimečně vyrovnané a pozoruhodně stejné, jako by jeho pisatel nebyl nikdy hladový a unavený, nesužovalo ho horko či chlad, neprojevovala se na něm nemoc či stáří. I když je to prakticky nemožné, zdá se, že celý spis vznikl ve velmi krátkém časovém limitu,“ všímá si český záhadolog Arnošt Vašíček (*1953).
Právě tato skutečnost vede mnohé lidi k závěru, že obrovská kniha je skutečně dílem nadpřirozených sil, nejspíš nějakého mocného mága či dokonce tajemného bratrstva. Historikové však takovou možnost odmítají.
Pro zkušeného písaře, který by se pilně věnoval své práci, by prý nebyl problém sepsat tento literární skvost za deset let. I kdyby tomu tak bylo, proč se neznámý pisatel rozhodl umístit text na pergamen tak značných a pro čtení zcela nepraktických rozměrů?
Záhadný obsah
Badatelé jsou přesvědčeni, že neznámý tvůrce zamýšlel kodexem postavit pomník tehdejší vzdělanosti. Takzvaná Ďáblova bible totiž neobsahuje pouze Starý a Nový zákon, ale rovněž Kosmovu kroniku, poznatky z medicíny či filozofické traktáty.
Mnohem spíše než knihou je tak Codex gigas jakousi středověkou encyklopedií. Jenže proč se v díle, jehož autorem je s největší pravděpodobností mnich, nachází také velké množství magických zaříkadel? Neměla by snad církev odsuzovat všechny magické praktiky?
Proč v celé knize nenajdeme ani jedno zaklínání proti ďáblu, ačkoliv se benediktini, kteří podlažický klášter obývali, prokazatelně věnovali exorcismu? Z jakého důvodu někdo z bible záměrně vyřízl osm listů? Co asi obsahovaly?
Skutečně jsou domněnky o tom, že knihu mohlo sepsat tajné bratrstvo praktikující čarodějnictví, tak přitažené za vlasy?
Skrývá se v Ďáblově bibli proroctví?
Snad nejvíce dohadů vzbuzuje vyobrazení ďábla, které se nachází na 290. straně knihy. Pekelník se zde šklebí mezi dvěma věžemi, má zelený obličej, na hlavě mu sedí turban a jeho zahnuté drápy připomínají půlměsíce.
Podle Arnošta Vašíčka lze v tomto obrázku i jeho umístnění nalézt odkaz k budoucímu dění. Co konkrétně, jak tvrdí záhadolog, list předpovídá?
Nic menšího než tragédii z jedenáctého září dva tisíce jedna, kdy teroristé hlásící se k radikálnímu islámu navedli letadla plná cestujících do dvou mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku.
Někteří autoři se domnívají, že tato událost odstartovala proces vedoucí ke konci světa. Jde o pouhé spekulace, nebo bychom se měli bát?