Seznam sedmi divů světa vznikal v době, kdy většinu známého světa zabírala Římská říše. A přestože do dnešních dní se dochoval pouze jeden z nich, nepřestávají lidstvo fascinovat. Jaká byla jejich největší tajemství?

Autorem seznamu je starořecký spisovatel Filon Byzantský, který žije na přelomu 2. a 3. století. Jeho dílo má podobu krátkého spisu o sedmi stavbách, které ve své době považuje za zcela unikátní a hodné pozornosti.

Místo majáku na ostrově Faros však seznam obsahuje babylonské hradby. Změnu provedou teprve jeho následovníci, kteří text také doplní, ve Filonově pozůstalosti se totiž nedochová celý.

Athénský sochař Faidius pracuje na dvanáctimetrové soše boha Dia. Ta je usazena na dřevěném trůně, po boku u ní stojí dvě sfingy a je bohatě zdobená zlatem a slonovinou. Umělec si však stále není jistý, zda je jeho dílo dostatečně důstojné.

Proto se k Diovi modlí, aby mu seslal znamení, že se mu socha líbí. Z nebe pak sjede blesk a celý chrám zapálí. Socha zůstane neporušená, proto se dá usuzovat, že to byl souhlas. Ve čtvrtém století je přesunuta na přání křesťanů do Konstantinopole, kde v roce 462 dojde k velkému požáru.

Co se se sochou stalo poté, to nikdo neví. Velmi pravděpodobně tak je zničena v plamenech hořícího chrámu…

Legendární Artemidin chrám v Efesu, přístavním městě na území dnešního Turecka, je dlouho spíše objektem povídaček. Teprve v 19. století jsou z řeky vytaženy pozůstatky několika mramorových sloupů, které prokážou, že stavba skutečně existovala.

Jednotlivé díly však působí, jako by k sobě nepasovaly. Dnes se vědci kloní k teorii, že chrámů bylo na místě hned několik. Pokaždé když je některý zničen, vyroste na jeho místě zakrátko nový. Ten poslední zničí nejspíš Ostrogóti v roce 262 a od té doby nebyl již nikdy obnoven.

Co se stalo s cennou výzdobou, kupříkladu vzácnou sochou Artemis, je dosud obestřeno tajemstvím. Mohla být ukradena nebo je možné, že dosud spočívá pohřbená pod nánosy bahna v řece…

Mohutnou hrobku nechá pro svého manžela, perského satrapu Mausóla (? – 353 př. n. l.), vybudovat jeho manželka a sestra v jedné osobě – Artemisie. O té se povídá, že je smrtí svého muže natolik zasažena, že veškerý jeho popel rozmíchá ve vodě a vypije.

Než je hrobka v 11. století zničena zemětřesením, je natolik obrovská a fascinující, že se podle jejího majitele začne všem podobným stavbám říkat mausoleum. Dodnes se vědci přou, jak mohla stavba držet pohromadě.

Pohřební komora měla totiž vysoký klenutý strop ve tvaru pyramidy, na jehož vrcholu bylo mohutné bronzové sousoší. Takovou váhu však nemohla střecha unést a měla by se tak zbortit dovnitř. Zřejmě tak její tvůrci mají nějaké konstrukční tajemství, které dodnes nikdo neodhalil…

Na ostrově Rhodos je postavena socha boha Slunce Hélia. Místní obyvatelé ji nechají vyrobit jako poděkování vyšším silám za vyhranou válku. Prodají proto válečnou kořist v hodnotě asi 300 talentů (což bylo tehdy neuvěřitelné jmění) a za ně nechají odlít mohutnou bronzovou sochu, podle historiků vysokou asi 30 metrů.

Podle dobových kronik stojí postava Hélia s rozkročenýma nohama nad průplavem do přístavu, takže lodě proplouvají pod Héliem. V takovém případě by však socha musela být vyhotovena speciálním způsobem, protože chodidla by byla od sebe vzdálená 12 metrů a nohy by váhu sochy neunesly.

Nejspíš by se prolomila v kyčlích. Když je socha v roce 226 př. n. l. zničena zemětřesením, leží trosky na místě až do roku 653. Tehdy Rhodos přepadnou Arabové a bronzové zbytky kolosu odvezou neznámo kam.

Velmi pravděpodobně je roztaví a použijí k výrobě něčeho nového…

Starověký maják, který je po staletí symbolem Alexandrie, než jej definitivně zničí zemětřesení, plánují Egypťané znovu postavit na místě, které je jen lehce vzdálené od místa, kde stál původně. Tam však nyní stojí středověká arabská pevnost.

Stavba repliky majáku bude velmi obtížná, protože je v roce 1323 fatálně poškozen zemětřesením, až nakonec trosky kolosu, měřícího zhruba 113 metrů, zmizí pod hladinou. Žádné přesné nákresy jeho původní podoby se však nedochovaly, a proto architekty projektu čeká těžká práce.

Není kupříkladu jasné, jakým způsobem maják svítil. Velmi pravděpodobně v jeho vrchní části hořela noc co noc obří nádoba oleje. Světlo ohně pak rozšiřovala do všech stran soustava zrcadel. Říká se také, že jednotlivé kamenné bloky byly spojeny roztaveným olovem, aby odolaly vlnobití.

Pochopitelně to však dnes již nelze nijak ověřit…

V případě tohoto divu světa není dosud známo, zda někdy skutečně existoval, nebo se jedná pouze o výplod fantazie starověkých básníků. Protože všechny ostatní jsou historicky doložené, dá se však předpokládat, že ano, ačkoli se tomu věří jen těžko.

Podle pověsti nechá zahrady na terasách, podepřených sloupy, postavit legendární asyrská královna Semiramis, pravděpodobně tak však učiní babylonský král Nabuchodonozor II. (630 př. n. l. – 562 př. n. l.).

Monumentální park má údajně potěšit jeho milenku Amytis, které se stýská po vzdáleném domově. Podle vědců by však zahrada musela být zavlažována pomocí čerpadla, vodního kola a cisteren. Voda by navíc musela být z řeky Eufratu dovedena poměrně daleko.

Až donedávna tak byly visuté zahrady považovány za pohádku. Na pahorku Kars na území bývalého Babylonu byly však nalezeny zvláštní kamenné klenby, sloupy a obrovské studny, které připomínají přesně to, co popisují dávní spisovatelé.

K prokázání, že se skutečně jedná o ztracený div světa, je však ještě dlouhá cesta…

Jedinou stavbou ze seznamu sedmi divů světa, která se dochovala až do dnešních dní, jsou pyramidy v egyptské Gíze. Obrovských kamenných jehlanů, sloužících jako hrobky egyptských faraonů a jejich manželek, je podle vědců v současnosti kolem stovky.

Pravděpodobně jich však dříve existovalo mnohem více. Kromě toho, že se dosud přesně neví, jak byly obrovské stavby postaveny, objevují se také spekulativní teorie, které mají za to, že pyramidy jsou ve skutečnosti mnohem starší, než věda předpokládá.

Dávají je do souvislosti s dávnými a dosud neodhalenými kulturami, jako například obyvateli bájné Atlantidy. Vědci pochopitelně nesouhlasí – stáří staveb je možné prokázat pomocí mnoha testů. Konspirační teoretici operují také s možným mimozemským původem stavitelů, kteří disponovali patřičnou technikou k postavení gigantických hrobek.

Přestože tomu věří málokdo, starověký Egypt skrývá ještě mnoho tajemství, která si na svá odhalení ještě budou muset počkat.