Ponižování, týrání, zotročování. Jedna z nejtemnějších dějin křesťanství a Irska skončila docela nedávno a její oběti se stále třesou hrůzou, když si na ni vzpomenou. Jaká je historie Magdaleniných prádelen?
Od 18. století vznikají po celé Británii útulky pro opuštěné, postižené či veřejností odsouzené ženy. Zatímco na mnoha místech se jim skutečně snaží pomoci, v Irsku, kde se jim říká Magdaleniny prádelny, to je trochu jinak. Z žen se tam stávají týrané otrokyně, které nemají prakticky žádná práva.
Co je nejhorší? Že to po celá desetiletí odmítá přiznat katolická církev i irská vláda. Od roku 1922 do roku 1996, kdy se zavřely brány poslední prádelny, jimi prošlo až několik desítek tisíc žen.
Žen, které později vypovídaly o zneužívání, mučení a krutých pracovních povinnostech. Například Maureen Sullivan dnes vzpomíná, jak jí v jejích 12 letech její kněz doporučil, aby se nechala zapsat do „krásné školy“.
Ve skutečnosti šlo o jednu z prádelen, kde musela ve dne i v noci pracovat, přišla o své jméno a celé roky se nedostala ven.
„Už nikdy jsem neviděla své školní učebnice,“ vzpomíná Sullivanová. V roce 2001 byly hrozivé praktiky v prádelnách irskou vládou konečně přiznány. Pro oběti to však byla jen malá útěcha.
