Polední dusno a nesnesitelný žár. Vítejte v nehostinném egyptském údolí asi 100 kilometrů od Káhiry. Najdete tu 38 000 000 let staré kostry jedněch z prvních kytovců. Zde, na souši, s velikou zadní ploutví a hlavně – se zadními končetinami!

Basilosaurus překvapivě není žádný dinosaurus. Jeho jméno znamená ale v překladu z řečtiny „královský ještěr“. Chybička se vloudí při prvotní špatné identifikaci části kosti. Tento běžně 20metrový vrcholný predátor je zřejmě největším tvorem své doby.

Brázdí třetihorní teplý praoceán Tethys. A stejně jako i dnešní kytovci spadá pod sudokopytníky! Ostatně, přední ploutve má stále ohebné v lokti a dokonce má zadní nohy. Po souši by ho ale už neodnesly.

Ze stejného řádu nad ním dnes věrně svému jménu triumfuje plejtvák obrovský. Evoluce mu ztuží ploutve a nechá zmizet nicotné nožky. Na délku mívá až 33,6 metru a váží kolem 190 tun.

Plejtvák, v jiných jazycích známý jako modrá velryba, nemá na planetě konkurenci. Zřejmě jde o nejhmotnějšího živočicha v historii naší planety. Že zapomínáme na dinosaury? Ano, pár z nich bylo delších. Ovšem ne těžších.

Stará a tvrdohlavá

Půlmetrová pevná kra zakrývá ledové moře na severní polokouli. Velryba grónská nikam nechvátá. S rychlostí 2,5 km/h si její skupinka o 14 kolezích vystačí většinu života. A to ne jen tak ledajakého. Trvá až 200 – a někdy i více – let!

To z nich dělá největší kmety mezi savci. 18metrová velryba se potřebuje nadechnout. Pod vodou je už takřka hodinu. Co s krustou zmrzlé vody? Po ledu se nese dunivá rána. Grónští kytovci jsou perfektně sžiti s mrazem.

Při jejich až 100 tunách váhy velryby zahřívá podkožní tuk v až 70centimetrové vrstvě. A hlavně: Tvrdohlavějších zvířat pod hladinou moc není. Mohutná hlava je zvyklá prorážet i 60centimetrový led. Konečně je nad vodou! Oslavně vypustí 6metrový gejzír vody ze dvou dýchacích otvorů.

Genetický elixír mládí

Cítí něco kytovci? Lépe řečeno, mají čich? Tahle otázka dlouho rozděluje vědeckou obec. Ovšem velryba grónská dokáže překvapit. Nejen, že její mozek obsahuje čichový trakt, dokonce má zcela raritně oddělené nosní dírky.

S trochou nadsázky lze říct, že nad hladinou vyčenichá potravu. Jako denní menu si dopřává pravidelně kril, tedy drobné korýše. Tabuli není třeba prostírat, prostě otevře tlamu a pomalu proplouvá jejich hejny.

Za den jich sežere alespoň 20 000 000, což odpovídá dvěma tunám. Vědci si posvítí i na její buňky. V organismu má totiž takřka tisíckrát víc buněk, než jiní savci! To by znamenalo větší náchylnost na degradaci organismu věkem a také s tím související nemoci.

Ovšem – nic! Velryba stárne sice s grácií, ale zpomaleně. Navíc jí nehrozí rakovina. Za vše mohou dvě alely, tedy konkrétní formy genu. Kdo ví, třeba se nám je někdy podaří zužitkovat pro elixír mládí.

Velrybí pornografie

Vypadá to jako ladný tanec, který si dává pořádně na čas. Pro nás jde prostě jen o dvě kolem sebe proplouvající kolosy. Robustní velryby jižní ale právě mají zásnubní taneček.

Po chvíli přijdou první letmé dotyky – nejdřív nesměle ploutví, poté již tělo na tělo. Jak poznat, že má vyvolená zájem? Jednoduše. Smyslně se položí na hladinu, bříško dolů. Sameček se obrátí břichem nahoru. Teď ztuhne úsměv všem neznalým pozorovatelům.

Velrybí samec pouští do akce svůj velice pohyblivý penis dlouhý 1,8 metru, aby našel pochvu partnerky. Jen pro srovnání, průměrná výška mužů je 1,77 metru. Akt poté není žádná rychlovka, trvá minimálně hodinu, obvykle dvě.

Pokud by někoho šokoval rozměr přirození, podiví se podruhé. Varlata samců velryby jižní mohou mít na délku až dva metry a jedno vážit až 500 kilogramů! Samice není zrovna vzorem věrnosti, a tak platí jednoduchá rovnice:

Čím víc spermatu samec má, tím vyšší je šance, že doslova vypláchne z partnerky konkurenční genetický materiál. Samičky se totiž nebrání ani páření, kdy jsou samotinké na několik příslušníků opačného pohlaví. A co na to „drsnější polovičky“? Akt jim tak kupodivu také vyhovuje, nesoupeří, a dokonce si pomáhají.

Sexy mozek? To už ne

Aby to nevypadalo, že se zaměřujeme jen na šokující velikost rozmnožovacího ústrojí, podívejme se třeba na mozek. Tyto 11 až 18metrové velryby vážící mezi 40 až 80 tunami, přičemž samice jsou větší, mají extrémně velkou hlavu. Zabírá jím až třetinu délky těla!

Nu a mozek… ten je velký jen okolo 2,5 kg. Pokud si vezmeme průměrnou hmotnost velryby jižní 60 tun a mozek o hmotnosti 3 kg, pak jde o poměr k tělu 1:20 000. Jak jsme na tom my? Lidský mozek váží přibližně 1300 až 1400 g, tedy 2% naší váhy.

Počítejme tedy s průměrem 1,35 kg a váhou 80 kg. Poměr je pak 1:59.

Plejtváci, plejtvákovití, plejtvákovci, velrybky i všichni kytovci v češtině pojmenovaní jako velryby. Co mají společného? Jsou to takzvaní kosticovci, kteří si filtrují kořist z vody přes kostice. A pak je tu druhý malořád kytovců – ozubení.

Jsou to lovci, pronásledují ryby, chobotnice a často i jiné mořské savce. Na rozdíl os svých příbuzných zvládají echolokaci, obvykle lépe plavou, mají velmi složité sociální vztahy a někdy tvoří společenstva až o tisícovce velryb.

Mezi všemi vyniká vorvaň obrovský. Už jen proto, že vodní zástupy jeho příbuzných nebude přes jeho až 25metrové tělo ani vidět. I vorvaň má totiž své NEJ v historii naší planety. A to hned několikeré!

Králové potápěčů

Tato velryba často spojovaná s biblickým Leviatanem je zřejmě největším ozubeným tvorem, co kdy žil. Výzkumy naznačují, že jde o inteligentní bytosti, navíc s velkým, až devítikilovým mozkem.

Zde již raději oblíbené srovnání s lidmi kvůli jasnému fiasku vynecháme. Větší mozky, než ty vorvaní, bychom na planetě nenašli. Stejné je to i s tloušťkou kůže. Opět první místo! 36 cm – a to bez podkožního tuku.

A tak nás už ani nepřekvapí, že je tu ještě jeden rekord: Jde o nejhlouběji se potápějící savce. Zamotávají se do telegrafních kabelů v 2200metrové hloubce, ale údajně zvládnou ponor i do necelých 3000 m.

Smutný příběh maziva z lebky

Vorvaň si vyslouží přezdívku spermiová velryba. Velikost varlat za to tentokrát nemůže. Jde o spermacet, polotekutou substanci, kterou má ve speciálním orgánu v hlavových dutinách vpředu a nahoře nad lebkou. K čemu je spermacet dobrý?

Například jako mazivo, do drogistických výrobků, pro farmacii… Nu, ale k čemu je vorvaňovi? To s jistotou nevíme. Může regulovat vztlak, tlumit nárazy, nebo zlepšuje echolokaci. A možná všechno dohromady.

Jisté je bohužel jen to, že spermacet se stane již v 18. století dalším důvodem pro zabíjení plejtváků.