Před Novou budovou Národního muzea se již řadu let vyjímá necelých 30 metrů vysoký ocelový pylon, který nebyl až doposud zcela dokončen. Nyní Národní muzeum tento pomník dokončilo a vdechlo mu původně zamýšlenou podobu.

Celé dílo bylo slavnostně představeno veřejnosti 17. listopadu 2020, kdy si připomínáme znovunabytí svobody v naší zemi, a stalo se tak nejen němým svědkem, ale i přímým účastníkem historických událostí, připomínkou oběti Jana Palacha a zároveň odčiněním ztráty tvůrčí svobody jeho autorů Karla Pragera a Miloslava Chlupáče.

Památka

Palachův pylon je pomník památce Jana Palacha stojící u Nové budovy Národního muzea, bývalého sídla Federálního shromáždění v Praze. Tento ocelový pylon navrhl architekt Karel Prager v únoru roku 1968 při projektování komplexu Federálního shromáždění.

Architekt Prager od počátku spolupracoval s nejlepšími výtvarníky té doby. Na formulování výtvarného konceptu se podílel jeden z nejvýznamnějších českých historiků a teoretiků umění Jiří Šetlík.

Dramatické události, které se odehrály v Československu během výstavby komplexu Federálního shromáždění (srpnová okupace země vojsky Varšavské smlouvy a zejména sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969), přiměly autory pylonu ke spontánnímu rozhodnutí svoje dílo, stojící před hlavním slavnostním vstupem do komunistického parlamentu a pár desítek metrů od sebeupálení, věnovat památce Palachovy oběti.

K dokončení realizace umístění plastiky na ocelový pylon však nakonec nedošlo.

Po radikální změně politického kurzu bylo stranickými orgány KSČ rozhodnuto o odstranění a neinstalování některých výtvarných děl připravovaných pro budovu Federálního shromáždění a o jejich nahrazení jinými.

Zvažovala se dokonce i úplná likvidace pylonu samotného. K té nakonec nedošlo a architektem Pragerem vyhrazené místo v pylonu pro Chlupáčovu plastiku vyplnil dutý kamenný blok se státním znakem a dvěma větami z československé ústavy.

Obnovení téměř zapomenutého

Pozapomenutý a veřejně neznámý význam monumentu připomněl až v roce 2018 akademický sochař Antonín Kašpar, který ocelový pylon restauroval.

Při restaurátorském průzkumu objevil v archivu Národního muzea dokumentaci na přístavbu a úpravy budovy Federálního shromáždění, kterou vypracoval Architektonický atelier GAMA v roce 1991, a výkresy podepsal tehdejší ředitel ateliéru architekt Prager.

V této dokumentaci se pylon již nazývá Palachův pylon a navrhuje se jeho rehabilitace. Karel Prager po Sametové revoluci napsal:

„Pylon před budovou Federálního shromáždění a jeho kamenný blok nebyl dokončen vytesáním skulptury „Plamen“ sochaře Miloslava Chlupáče. Skici této plastiky byly uchovány a je ji třeba dokončit do sádrového modelu pro realizaci v žulovém bloku přímo na místě. Nápisy a státní znak náhradně osazený na kamenném bloku byl již odstraněn.“

K následné rehabilitaci však z neznámého důvodu nedošlo, autoři Palachova pylonu mezitím postupně zemřeli a na sádrovou skicu opět na dlouhá léta usedl prach.

V čase Palachových nedožitých 70. narozenin, v němž projekt rehabilitace znovu spatřil světlo světa, se vedení Národního muzea rozhodlo původní záměr dokončit.

Rok 2019, kdy si celá země připomněla 50 let od Palachovy živé pochodně a 30. výročí Sametové revoluce, byl pak ve znamení prvních jednání o rehabilitaci Palachova pylonu se zástupci dědiců obou autorů, restaurátorem, zástupci Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury.

Připomínka těžké minulosti

„Dnes si připomínáme 31. výročí Sametové revoluce, Den boje za svobodu a demokracii, ale také památku všech hrdinů, kteří za naši svobodu a možnost žít naše životy v demokracii, obětovali životy své.

Naše vlast a její obyvatelé právě prožívají nelehké časy.

Přesto, a právě proto jsme se památník Jana Palacha, skromně a při dodržení všech platných protiepidemických pravidel za využití televizního přenosu a on-line technologií, rozhodli právě v dnešní den odhalit.

Abychom tak vzdali čest všem, kteří se o naši svobodu v minulosti zasloužili, připomněli si její důležitost pro současnost a nezapomněli ji ochraňovat ani v budoucnosti,“ řekl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.