Řečí a poučení o tom, jak máme být při jednání s cizinci opatrní, a nikomu hned nevěřit, jsou plné knihy i internet. Lidský mozek ale občas podle těchto pravidel odmítá jednat, a naší důvěru svěřuje i cizím lidem.

Děje se tak, když našemu mozku cizinec připomíná někoho důvěryhodného, koho jsme potkali dříve. A ne nutně osobně. Rím dříve viděným může být například seriálová postava. Lidé, kteří připomínají bývalé partnery, nebo padouchy z bondovek, tak budou mít mnohem menší šanci získat naší důvěru.

Obzvláště pokud rozvod nešel úplně hladce a našimi oblíbenými filmy jsou kriminálky.

Toto rozhodování se v našem mozku děje automaticky, a my sami na něj máme pouze malý vliv. Nicméně ani náš mozek není natolik naivní, aby při prvních náznacích nebezpečí své stanovisko nezměnil. I tak je tento nový poznatek důkazem, že na prvním dojmu záleží, a že vizuální podobu má v některých momentech větší váhu, než prostá logika.

A to i pro něco tak inteligentního, jako je lidský mozek.