Zásluhu na tom, že si můžeme zapnout navigaci a beze strachu vyrazit do světa mají i muži, kteří ten svět pro nás objevovali. Některé z nich však dálky pohltily tak dokonale, že zmizeli beze stopy.

Skotský lékař Mungo Park (1771-1806) se jako čerstvě vystudovaný mladík stane lékařem na lodi Worcester, což v něm probudí vášeň pro cestovatelská dobrodružství.

V roce 1795 se proto vydá prozkoumat tok řeky Nigeru s výpravou, která navazuje na expedici cestovatele Daniela Houghtona (1740–1791), kterého tu o čtyři roky dříve zavraždili muslimové.

Slavný návrat

Také on sice padne do jejich rukou, ale podaří se mu uniknout. Půl roku se zotavuje u přátelských nemuslimských domorodců, a pak se vrací do Londýna, kde je v tu dobu již považován za mrtvého. Poté, co o své výpravě napíše knihu, stává se slavným a populárním.

To ovšem platí pouze pro rok 1799, protože dnešní dobroseři už mu stihli knihu omlátit o hlavu jako rasistickou. Celé to tehdy mohlo mít happyend, protože Park se usadil, otevřel si lékařskou praxi a vedlo se mu dobře.

Jenže když je v roce 1805 zorganizována nová výprava, neodolá nabídce a postaví se jí do čela.

Přestože se snaží využít všech předchozích zkušeností a nic nepodcenit, útrapy cesty, silné deště a nemoci, se postarají o to, že k břehům Nigeru nakonec dorazí necelá čtvrtina výpravy.

Park s poslední desítkou mužů postaví člun, jednoho pošle zpátky s informacemi o osudech výpravy a s ostatními vypluje po proudu. Už nikdy se nevrátí a zmizí beze stopy.

Co se mohlo stát?

Podle neověřených svědectví pohltila Parka jeho průvodce řeka Niger. Podle jedné z verzí se člun plavil po proudu asi 2000 kilometrů, u peřejí nedaleko města Bussa se však roztříštil o skálu.

Park buď zahynul v peřejích, nebo se mu podařilo dostat na břeh, kde ho však zavraždili domorodci. Podle jiné verze se Park se svými muži dostal s domorodci do konfliktu a ve snaze uniknout přesile všichni skočili do vody.

Bohužel se však v peřejích všichni utopili. Jak přesně to bylo však dodnes zůstává záhadou.