Dokáže zachycovat světlo tak, že vypadá, jako by z něj vycházely zlatavé záblesky. Dříve jsou hotové oděvy z této látky považovány za božské artefakty, takže se často používá při výrobě posvátných předmětů.
Mořské hedvábí je odnepaměti symbolem bohatství a moci, proto ho nosí vysoce postavení duchovní a panovníci.
Mořské hedvábí je vzácná a jemná tkanina získávaná z vláken produkovaných velkým mořským mlžem zvaným kyjovka šupinatá (Pinna nobilis). Vlákna, měřící až šest centimetrů, slouží těmto živočichům k přichycení ke skalám a mořskému dnu.
Po zpracování a ošetření citronovou šťávou získávají nazlátlý odstín, který nikdy nevybledne. Výsledná tkanina je lehčí a jemnější než klasické hedvábí, přičemž se traduje, že pár rukavic z mořského hedvábí by se vešel do poloviny skořápky vlašského ořechu. Tedy skoro jako Popelčiny šaty!
Vzácnost nad vzácnost
Historie mořského hedvábí sahá až do starověku, kdy je obdivováno pro svou jemnost a lesk. Ve starověkém Egyptě se podle některých zdrojů používá k balení mumií významných osobností. Také v antickém Řecku a Římě je mořské hedvábí vysoce ceněno.
Císař Dioklecián (asi 244-311/316) dokonce ve svém Ediktu o maximálních cenách z roku 301 uvádí tuto látku jako jednu z nejcennějších textilií. Římský vzdělanec a raně křesťanský autor Tertulián (160-240) o hedvábí píše:
„Kvůli oděvu bylo třeba lovit v moři. Tam jsou mušle neobyčejné velikosti opatřeny chomáčky mechové srsti.“ Perský cestopis z 10. století poznamenává, že roucho z „mořské vlny“ stojí více než 1000 zlatých a naznačuje jeho mýtický zdroj.
„V určitém období roku je vidět, jak tvor vybíhá z moře a otírá se o některé kameny na pobřeží, čímž vytváří jakousi vlnu podobnou hedvábí, která má zlatou barvu.
Tato vlna je velmi vzácná a vysoce ceněná a nesmí se s ní plýtvat,“ popisuje kniha.
Jen pro výjimečné
Také dávné asijské dějiny dokumentují dovoz mořského hedvábí. Například v Číně ho během dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.) nazývají tkanina ze západního moře nebo hedvábí mořské panny.
Objevuje se dokonce i v románu francouzského spisovatele Julese Verna (1828-1905) Dvacet tisíc mil pod mořem. Posádka ponorky Nautilus nosí oblečení vyrobené právě z těchto vláken.
V průběhu staletí se techniky zpracování a tkaní mořského hedvábí předávají z generace na generaci, zejména v oblasti Středomoří. Díky své vzácnosti je tato látka vždy považována za luxusní zboží, dostupné pouze pro nejbohatší vrstvy společnosti.
Rovněž dnes jde o velmi nákladnou záležitost. Například v roce 2022 se v aukci prodala pokrývka hlavy pro ženy z let 1920 až 1950 o váze 84 gramů za 5355 dolarů (tehdy asi 130 000 korun).
Strážkyně tajemství
Proces získávání vláken je složitý a časově náročný. Navíc je kyjovka šupinatá kriticky ohroženým druhem (od roku 1992 je chráněna evropskou legislativou), což dále omezuje dostupnost této unikátní tkaniny.
V dnešní době je výroba mořského hedvábí téměř zapomenutým uměním. Jednou z posledních osob, ne-li poslední, která ovládá tuto techniku, je Chiara Vigo ze Sardinie.
Sbírá hedvábí etickým způsobem, aniž by poškodila živé mlže, a následně vlákna ručně zpracovává a tká. Své znalosti a dovednosti považuje za kulturní dědictví, které je třeba chránit a předávat dál.
Díky její práci přežívá tradice výroby mořského hedvábí i v moderní době, ačkoli je stále vzácnější a méně známá široké veřejnosti.
INFOBOX: Kyjovka šupinatá: zdroj hedvábí v ohrožení
Tento tvor je největším mlžem Středozemního moře a může dorůstat délky až jednoho metru.
Kromě vláken je ceněn také pro své maso a atraktivní perly. V posledních desetiletích však populace tohoto druhu dramaticky klesá.
Hlavními příčinami úbytku jsou znečištění moří, destrukce přirozených habitatů a patogen Haplosporidium pinnae, který nemilosrdně ničí tohoto měkkýše.
