S lidským průnikem do vesmíru a našimi pozvolnými krůčky k novým světům vyvstává celá řada nových problémů.

Jedním z nich je i biologická kontaminace, tedy zavlečení pozemských mikroorganismů na cizí planety anebo naopak nevítaná návštěva hvězdných mikrobů u nás. Zabránit jim v tom není vůbec jednoduché, protože tihle stopaři jsou na nepohodu při cestování zvyklí.

Na vztazích USA a Sovětského svazu se během druhé půlky dvacátého století dá chladit alkohol, ale na jednom se světové supervelmoci přece jenom shodují. Náš odpad do sluneční soustavy nepatří.

Během let pionýrského dobývání kosmu tak vzniká Dohoda o vnějším vesmíru, v podstatě zásady slušného chování v mimozemském prostoru.

Kromě úmluvy, že žádná ze stran neumístí na oběžnou dráhu Země, Měsíce nebo jiného kosmického tělesa zbraně hromadné ničení, se v článku IX zmiňuje také o nenarušování původního prostředí jiných světů.

S blížící se pilotovanou výpravou k Marsu a plánovaným vypuštěním sondy JUICE k oceánům jupiterova měsíce Europa nabývá tento dodatek zcela nového významu.

Čistota, půl zdraví

Kontaminace cizích a našeho biotopu je reálným problémem už od prvních letů na Měsíc v rámci programu Apollo. Astronauti po návratu absolvují třítýdenní karanténu, protože není jisté, zda je náš souputník skutečně tak mrtvý, jak se zdá. A funguje to i zpětně.

Montáž meziplanetárních sond a raket musí probíhat v přísně kontrolovaném prostředí – v tzv. čistých místnostech.

Vstup do nich je možný pouze v ochranném oděvu, který nezahaluje pouze oči, skrze nášlapnou lepící pásku k očištění bot a tlakovou vzduchovou sprchu k odvátí prachových částic.

Veškeré povrchy jsou pravidelně čištěny alkoholem a peroxidem vodíku a zahřívány na teploty, které by nemělo přežít nic. Ale ani to někdy nestačí.

Extrémní mikroby

Život si najde cestu. Některé organismy na naší planetě jsou natolik odolné, že jim neškodí ani vakuum meziplanetárního prostoru.

Ačkoliv zprávy o planktonu nalezeném na trupu Mezinárodní vesmírné stanice ISS v roce 2014 zůstávají nepotvrzené, tvory, kteří by něco podobného dokázali, známe.

Kromě extremofilních bakterií jsou jimi například želvušky, přezdívané mechová prasátka nebo vodní medvídci. Tito půl milimetru dlouzí tvorečci, svou buclatostí připomínající maskoty značky Michelin, jsou ve zvířecí říši pravými rekordmany.

Snášejí teplotu od -272°C do 150°C, vydrží tlak i 1200 atmosfér a ve vakuu, vystaveni vesmírnému záření, zůstanou při experimentu  z roku 2007 naživu v dehydrovaném stavu po 10 dní.

Na měsíce trvající let k Marsu to sice nestačí, ale vědci z NASA nevidí důvod riskovat.

Bakterie ve stratosféře

V říjnu loňského roku proto provádějí experiment E-MIST (angl. Exposing Microorganisms in the Stratosphere), během něhož z Wallopsova leteckého centra ve Virginii vypouštějí do výšky 32 kilometrů balon, který na palubě veze potenciální mikroskopické squatery.

Bacillus pumilus SAFR-032 je bakterie běžně se vyskytující v půdě, ale svou cestu si všem opatřením navzdory našla i do zmíněných čistých místností. Za odměnu se podívala k hranicím vesmíru.

Jako na Marsu

Jak vysvětluje jeden z biologů NASA, David J. Smith: „Cílem experimentu je ověřit, zda je B. pumillus schopný přežít v prostředí, které se Marsu v mnohém podobá – v řídkém, chladném vzduchu, který je bombardován značnými dávkami radiace.

Jeho spory mají vynikající strategii přežití, dokáží se vypnout, smrsknout a vytvářet uvnitř své buňky velké množství vrstev, jimiž chrání důležité části jako třeba DNA. V podstatě si postaví organickou pevnost.“ Nález života na jiných planetách je cílem, ke kterému se upínají zraky a naděje většiny astronomů už dlouhá léta.

Pokud však nebudeme opatrní, může se snadno stát, že až jednou zazní kýžené heuréka, ukáže se, že nový život jsou ve skutečnosti nechtění stopaři, kteří se prostě jenom svezli zadarmo.