Ve vzduchu se objevuje rotující zlatá záře a v ní krásná žena v bílém rouchu. Žehná a pronáší prorocká slova o osudu světa, o lásce boží, o pokání. Vidí ji však pouze vyvolení.
Občas je potřeba dobít baterie víry a co se k tomu hodí lépe, než nějaké to zjevení. Kupodivu k nim nedochází na Václaváku a jiných místech s vysokou koncentrací lidí, ale na místech odlehlých, kam zabloudí maximálně nějaký ten negramotný pasáček.
Ani českým zemím takové mariánské zjevení nechybí. Panna Marie se má zjevovat čtrnáctileté Kristině Ringlové (1878–1957) a to hned třiadvacetkrát. V letech 1892 až 1895 nedaleko náchodské obce Suchý Důl. Na rozdíl od Bernardetty se Kristina nestává světicí, ale trestancem.
První setkání je děsivé
Odpoledne 10. srpna 1892 se Kristina vydá do Šolcova (později Ticháčkova) lesa na houby. Jak si tak kráčí pěšinkou, zjeví se před ní postava bledé modrooké ženy v černém rouchu. Rozhodně to není příliš andělské zjevení.
Jak později napíše místní kronikář Jan Stahl:
„Líce byly vpadlé, bledé, oči skelné, kterými ani nepohnula – hotová mrtvola.“ Když ji postava, která jakoby se vznášela nad zemí, pozdraví obvyklým „Pozdrav pánbůh“, dívka leknutím vyjekne a uteče domů.
O čtrnáct dnů později na stejném místě ženu opět spatří. Tentokrát už ji ovšem popisuje úplně jinak a Stahl píše:
„Krásná, vznešená Paní, plného obličeje, něžné bílé pleti, jejíž celé vzezření jeví božskou dobrotu a libý úsměv hlásí vznešenost zjevu.“ Žena údajně tvrdí, že je slovem božím a chce, aby se lidé modlili.
Následují další zjevení, začíná se mluvit o zázračném uzdravení těch, kteří použijí hlínu z místa zjevení.
Zprávy se šíří rychle, v srpnu se začínají na stromech kolem místa zjevení objevovat první svaté obrázky a v lednu následujícího roku už se sem s Kristinou vydává procesí.
Církev vše označí za podvod
Dál už to připomíná obvyklé klišé. Jediné, co poutníci na místě vidí, je Kristina, která hledí do prázdna a modlí se. Ona jediná ženu vidí, ale nemůže prozradit nic z toho, co se od ní dozvídá. Což kupodivu příval poutníků nezastaví.
V roce 1893 už jsou jich tisíce. Někdy až 15 000 denně, takže vlakové spoje musí být posíleny a obchodníci si mnou ruce. Jejich stánky lemují cestu od Police nad Metují až k Suchému Dolu. Jenže tady podobnost s předchozími případy zjevení končí.
Objevují se názory, že je dívka z chudé rodiny duševně chorá a rozmlouvá se svými halucinacemi. Někteří mluví dokonce o podvodu. Příběh zjevení v Lurdech je v tu dobu už dostatečně známý, vždyť i Kristina chodí den co den kolem kaple Panny Marie Lurdské.
„Všechno si to vymyslela, aby se zajímavou zdála býti,“ tvrdí někteří.
Skeptická je i církev a biskup Edvard Brynych (1846-1902) nakonec prohlašuje zjevení jako smyšlená za účelem zisku a zakazuje chodit do míst zjevování, stejně jako stavět plánovanou kapli.
Místo kříže mříže
Na rozdíl od Lurd, které dodnes na zjevení vydělávají, suchdolské zjevení končí neslavně. Kristina se popere s četníky Vojtěchem Vydrou a Františkem Nesserem, kteří ji brání v další cestě na místo zjevení.
Odsedí si za to měsíc tvrdého žaláře, stejně jako desítky těch, kteří se kvůli ní pustí s četníky do potyčky. Tečka za celou událostí je ještě temnější. V jednom zjevení údajně Pana Maria pravila:
„Do své smrti trpět budeš za svět a potom přijdeš ku bráně mé.“ A taky ano. V září 1902 je dívka obviněna z vraždy své kamarádky Anežky Špačkové.
Vyšetřování a soudní jednání se táhne víc než rok a Kristina je odsouzena, přestože se nikdy nepřizná a důkazy jsou jen nepřímé.
Snaha pošpinit zjevení?
Nenajde se zbraň, kterou byla dívka střelena do hlavy z bezprostřední blízkosti, nenajde se motiv, ani žádný svědek. Je pouze poslední s kým byla viděna a má škraloup pro potyčku s četníky.
Podle všeho se úřady jejím odsouzením snaží zpochybnit zjevení v Suchém dole, když ji poněkud přehnaně líčí jako osobu „pokleslou, veskrze prolhanou, kterážto vede nemravný život, má spousty milenců a je schopna i zabíjet.“ Původní rozsudek trestu smrti je však nakonec přece jen zmírněn.
Na 15 let těžkého žaláře. Je jí 25 let, když za ní mříže s rachotem zaklapnou.
