Laškovně zapochybuje o přirozené eleganci ňader mladičké tanečnice žádající o angažmá. Kráska sebere ze stolu nůžky, rozstřihne si na prsou šaty a poskytne mu důkaz. Něco takového král při audienci ještě nezažil.
Irsko-skotská krev otce a typická krása kreolských genů po matce udělají z Elizy Gilbertové štíhlý uragán černých vlasů, modrých očí, rudých rtů a pohybů, které muže doslova hypnotizují.
Stane se tanečnicí a pod jménem Lola Montezová (1821–1861) cestuje po Evropě. Příliš však spoléhá na svou krásu místo na taneční umění, a tak se nikde příliš neprosadí.
Pro angažmá si jde ke králi
Do Mnichova dorazí v roce 1846. Chce alespoň krátké angažmá u královského baletu. Je zdvořile odmítnuta, jenže to si nehodlá nechat líbit. Ví, že král fandí umění a podaří se jí proniknout až do předpokoje audienčního sálu. Tady narazí na komorníka.
Když divokou hádkou vyrušený Ludvík I otevře dveře, je energickou kráskou tak okouzlen, že ji pozve dál. Jeho plán na ten den musí být zrušen a Lola získá nejen vytoužené angažmá. Ludvík zcela propadá jejímu divokému temperamentu. „Vedle ní jsou všechny mé milenky jako leklé ryby,“ rozplývá se.
Mnichované ji nenávidí
Lola však není jen divoká. Je také zlostná a nedokáže se ovládat. Často napadá obchodníky i všechny, kdo na ni jen křivě pohlédnou. Není divu že zloba mnichovanů s každou fackou roste. Několikrát se kvůli ní srotí davy.
Možná by ji i lynčovali, kdyby nezasáhla policie, nebo se jí nepodařilo uniknout, někdy i dosti nedůstojnými způsoby. Dokonce i kněz ji vyhodí z kostela, když se tam jednou snaží ukrýt. V divadle zůstávají sedadla kolem ní prázdná. Nikdo nechce být viděn v její společnosti.
Šokující milostné hrátky
Málokdy končí souloží. Lolu o čtyřicet let starší muž nepřitahuje, a tak se vymlouvá kdy může. Většinou se král musí smířit s orálním uspokojením. Často jen masturbuje a přitom jí olizuje nohy. Těmi je doslova posedlý.
„Chci vzít vaše nožky do úst, obě najednou. Ani nebudete mít čas si je opláchnout, až přijedete z cest.“ píše jí v jednom z mnoha lascivních dopisů. Skandál stíhá skandál.
Místo aby jí obstaral hnízdečko někde stranou, kam by za ní mohl jezdit nenápadně, nastěhuje ji do paláce hned vedle univerzity na rušné Barer Strasse.
Nevole k milence přeroste v revoluci
Lola usoudí, že by měla dostat šlechtický titul jako milenky dávných králů. Když Ludvík donutí neochotný parlament, aby z ní učinil hraběnku z Landsfeldu, celá rada na protest podá demisi.
V únoru 1848 dojde k manifestacím proti králově milence, které přerůstají v revoluční nepokoje. Rozzuřený dav obklíčí její dům. „Tady jsem! Zabte mě, jestli si troufáte!“ vyběhne před dveře. Smrti unikne jen o vlásek.
Přátelé ji totiž proti její vůli vtáhnou do kočáru a prchají z města. Nestačí si vzít šperky a dokonce ani kabát. Král je donucen vzdát se trůnu ve prospěch syna a odchází do ústraní. Marně se snaží s Lolou znovu sejít. Vzdá to, až když mu zlomí srdce zprávy o jejích nových avantýrách.
Napravená hříšnice studuje Bibli
Lola cestuje po Evropě, střídá milence a nakonec se stěhuje do USA. Roku 1853 se usadí v Kalifornii v Grass Valley. Zkouší to s herectvím, investuje do dolů, při projížďkách přežvykuje doutník a stále v sobě má vrozenou divokost. Přesto se mění.
Věnuje se charitě, studuje Bibli a od roku 1857 pořádá úspěšná přednášková turné. V červnu 1860 ale po mrtvičce ochrne. I když některé noviny píší o její smrti, Lola se pomalu zotavuje. O rok později však dostává zápal plic a umírá. Je jí 40 let.
Před smrtí rozdá většinu peněz charitě a Ludvíkovi po jednom z přátel pošle vzkaz. O tom, že změnila život i společníky, a že zemřela jako kajícník doufající ve spasení.