Duše velkých afrických náčelníků opět chodí po zemi. Vzaly na sebe podoby dvou ďábelských lvů a rozhodly se vyhnat anglické kolonizátory ze svého území. Jména dvou lvů s čelistmi nasáklých krví jsou Duch a Temnota.

To si v denním světle mezi sebou šeptají dělníci na železnici v Tsavu, zatímco v noci se třesou hrůzou před dalším útokem zabijáků.

V únoru roku 1898 začíná stavba železničního mostu  v keňském regionu Tsavo.

V únoru na práce indických dělníků přijíždí dohlížet anglický plukovník John Henry Patterson.Jakoby příjezd zástupce anglických kolonizátorů vyprovokoval zlo ukryté v této prašné zemi. Už v březnu začínají dělníci mizet.

Mluví o dvojici lvů, které po nocích obchází tábory rozeseté podél železnice a vybírají krvavou daň za její stavbu. Patterson vyděšeným dělníkům mluvícím o probuzeném zlu nevěří. Když jsou ale nalezené roztrhané ostatky, není možné se dále vyhýbat pravdě.

Na tábory utočí dvojice lidojedů. A dělníci mají jasno. Jmenují se Duch a Temnota. Mrtví afričtí náčelníci se vracejí ze záhrobí a chtějí svoji zemi zpět.

Nejsou z tohoto světa

Kolem táborů se stavějí tradiční africké ploty z trnitých keřů zvané bomas. V noci stále hoří ohně a drží se hlídky.  Dva krvelačné zabijáky to ale nezastaví.

Trnité ploty přeskakují, nebo probíhají přímo skrz trny, ohněm se zastrašit nedají a tahají vřískající dělníky přímo ze stanů. To všechno dělníky utvrzuje v tom, že tyhle zvířata nejsou pozemského původu. Patterson se rozhodne sám držet s puškou hlídku.

Na stromě hlídá celou noc. Duch a Temnota ale zaútočí jinde. Patterson vymýšlí komplikované pasti, často v nich sám působí jako návnada, kterým ale dravci úspěšně unikají. Teprve 9. prosince zaznamená plukovník první úspěch.

Postaví vysokou dřevěnou platformu, na které hlídkuje a před ní nastraží mrtvou kozu. Když se jeden ze lvů přiblíží postřelí jej Patterson do nohy. Predátora to neodradí. Vrací se i po zbytek noci. O osla ale už nemá zájem. Teď hledá cestu, jak se za ránu na noze pomstít.

Chybně vystavený účet za teror?

Když konečně lev zaútočí na platformu, na které Patterson sedí, dokáže jej plukovník trefit skrz rameno přímo do srdce. O několik dní později nastraží podobnou léčku i na druhého ze lvích bratří. Té noci jej dokáže dvakrát trefit.

Po deseti dnech se lev vrátí, přestože jsou všichni přesvědčeni, že na svá zranění musel zemřít. Poté se Angličan rozhodne čekání ukončit a vypraví se po stopě „krále Afriky“. Na konci krvavé stopy najdou lva, který bez váhání zaútočí.

Patterson je ale rychlejší. Teror končí a krvavý účet se zastaví na čísle 135 mrtvých. Tedy alespoň toto číslo uvádí Patterson. Podle moderních zkoumání je ale toto číslo hodně nadsazené.

V roce 1924 totiž plukovník kůže lvů a jejich lebky prodá do muzea v Chicagu. Vědci v nedávné době provedli několik analýz zkoumající izotopové podpisy a podle jimi zjištěných údajů oba lvi sežrali spíše 28 až 31 lidských obětí.

Patterson tak nejspíš přisuzuje činnosti lvů i jiné, nevysvětlené ztráty dělníků.

Pozvali je ke stolu sami dělníci?

O tom, proč se lvi takto přeorientovali na lidskou kořist, je několik teorií. Jednou z nich je, že v roce 1898 vypukl v oblasti mor hovězího dobytka, což zdevastovalo populaci obvyklé lví kořisti a donutilo predátory hledat alternativní zdroje potravy.

Možné také je to, že na hostinu „pozvali“ lvy samotní dělníci. Hinduistické obřady zahrnovaly „rituál pozvání“ což znamenalo zanechat mrtvého mrchožroutům. Taková snadná kořist mohla lvy naučit na lidské maso.

Další pravděpodobná příčina má více historický původ. Oblastí Tsavo již v hluboké historii projížděli karavany směřující k Zanzibaru, které na své cestě nechávaly mnoho mrtvých, kteří podlehli tamním obtížným podmínkám. I to mohlo stát za zrodem tamních lvů lidojedů.