Existují tisíce různých hraček pro všechny věkové kategorie. Z nepřeberného množství typů si každý dokáže najít to pravé pro sebe i své děti. Jenže s čím si rád hraje jeden, nemusí vyhovovat tomu druhému.

Navíc s věkem se mění preference, a co baví osmileté děti, už nemusí bavit ty o pár let starší. Přesto existuje hračka, která je naprosto univerzální, jednoduchá a vhodná pro chlapce i dívky jakéhokoli věku, dokonce i pro dospělé. Je jí Lego stavebnice.

Historie dánské společnosti, zabývající se výrobou jednoho z nejgeniálnějších herních prvků na světě, byla plná tvrdých zkoušek, nových začátků, víry a poctivé práce, ale také lásky a odpovědnosti k rodině a dobrému jménu.

Dnes Lego patří mezi nejvýdělečnější a nejúspěšnější hračkářské firmy na světě, ačkoliv na jejím začátku stála v jednom malém městečku malá truhlářská dílna s poctivým řemeslníkem.

Bohem zapomenutá zastávka

Na počátku všeho stál Ole Kirk Kristiansen, skromný a poctivý truhlář, který se roku 1916 usadil na jihu Dánska v městečku Billund. V tu dobu ho tvořilo pouze několik domů okolo silnice.

Jeden návštěvník ho krátce po první světové dokonce nazval „Bohem zapomenutou železniční zastávkou, kde nemůže vzkvétat vůbec nic“. Kdyby jen tušil, jaká budoucnost měla už brzy městečko čekat!

Ole si zde otevřel malou tesařskou dílnu, založil rodinu, která se postupně rozrostla až na čtyři syny, a brzy se stal v okolí známým pro svou kvalitní a poctivou tesařinu.

Přesto se finančně pohyboval jako na houpačce a několikrát se ocitl na samé hraně bankrotu.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře

Psal se teprve rok 1924, když dílna poprvé vyhořela a spolu s ní padl popelem také dům Kristiansenových. Oleho synové, Karl Georg a Godtfred, totiž nedopatřením zapálili ohřívač lepidla, od kterého chytly hobliny a následně celá budova.

Ole ale nechal postavit novou dílnu i dům a pokračoval v podnikání. Brzy na to svět postihla Velká hospodářská krize (1929), která došla i do Dánska. Počet zakázek se prakticky blížil nule a o dva roky později musel Ole propustit i posledního zaměstnance.

Aby toho nebylo málo, dílna po zásahu bleskem v roce 1932 znovu vyhořela a krátce na to také zemřela jeho žena. Ole tak zůstal sám se čtyřmi chlapci, bez dílny a bez peněz.

Začátek 90leté historie!

Protože potřeboval pro svou rodinu zajistit aspoň základní potřeby, začal vyrábět drobné potřeby do domácností. Ze zbytků materiálů navíc vyráběl jejich miniaturní verze, díky čemuž se dostal až k výrobě hraček.

Ačkoliv prožíval nejtragičtější rok svého života, objevil zároveň směr, ve kterém byl úspěšný i za krize, a místo návratu k tesařině se začal naplno věnovat výrobě dřevěných hraček té nejvyšší kvality.

Opět mohl přijmout zaměstnance, pořídil novou hoblovku, aby byla práce rychlejší a ještě kvalitnější, a rozhodl se dát firmě nové jméno. Proto mezi zaměstnanci vyhlásil soutěž o nejlepší návrh nového jména. Nakonec se rozhodl pro svůj vlastní návrh – Lego.

Vytvořil ho spojením slov „leg godt“, což v překladu znamená „hezky si hraj“. Aniž by to tušil, slovo lego znamená v latině „sestavuji“. Jaká krásná náhoda!

Do třetice

Ve firmě začal pomáhat Oleho syn Godtfred Kirk Christiansen. Díky otci pochopil, že jen to nejlepší je skutečně dobré, a začal se se stejnou vervou a zápalem věnovat práci v dílně i novým návrhům. Netrvalo však dlouho a přišla druhá světová válka.

Ovšem Ole zjistil, že stejně jako za předchozí krize, tak i za války chtějí rodiče svým dětem stále dopřávat to nejlepší.

Navíc Německo, které dosud bylo jedním z největších dodavatelů hraček do Dánska, zakázalo export do zahraničí, a, protože později bylo dokonce zakázáno používat při výrobě hraček kov a gumu, začalo se dřevěným hračkám nebývale dařit.

Jenže přišel rok 1942, který vše málem zastavil. Potřetí shořela kompletně celá továrna a sní také veškeré stroje, skladové zásoby a návrhy hraček. Tehdy poprvé začal Ole uvažovat, zda by neměl svůj sen opustit.

Od dřeva k plastu

Patrně kvůli odpovědnosti ke své rodině a zaměstnancům přeci jen vše znovu vystavěl. Vytvořil z firmy akciovou společnost, největší podíl rozdělil mezi sebe a Godtfreda a zbytek rovným dílem rozdělil mezi zbylé tři syny.

Znovu prosperující firma čítala na konci války na 40 zaměstnanců. Kvůli poválečnému nedostatku se však společnost dostala do situace, kdy bylo velmi složité dostat se ke kvalitnímu dřevu.

Ole si uvědomil, že závislost na jedné surovině by se mu mohla vymstít a začal zkoumat, jaké jiné možnosti pro výrobu hraček vlastně trh nabízí. Objel nespočet veletrhů a prezentací, až objevil vstřikovací lis pro tvorbu plastových výrobků.

Lis ho nadchl, jeden zakoupil a stal se prvním výrobcem plastových hraček v Dánsku – před 75 lety!

Budiž kostička!

Spolu s lisem dorazilo i několik vzorků plastových výrobků, které je možné strojem vyrobit. Mezi nimi byly i malé kostičky. Okamžitě si získaly Oleho pozornost a staly se mu inspirací pro vůbec první Lego kostky. Začaly vznikat první sety.

V tu dobu obsahovaly kostky pouze ve dvou velikostech (2×2 a 2×4) a čtyřech barvách, navíc uvnitř duté a rozhodně na sobě nedržely tak, jak to známe dnes.

Jenže synové novému materiálu nevěřili a snažili se otce přesvědčit k návratu ke dřevu, ovšem Ole si stál za svým. Avšak ani obchodníky nové kostičky moc nenadchly.

Naštěstí společnost vyráběla i další plastové hračky, které svou popularitou rychle doháněly své dřevěné sourozence. Jednou z nejpopulárnějších hraček se stal model traktoru Ferguson, kterého se jen mezi lety 1951–1954 prodalo přes 100 tisíc kusů!

Továrna se dál vesele rozrůstala, ale kostičky stále zůstávaly nejméně oblíbenou plastovou hračkou.

Chce to systém

Cestou domů z jedné z mnoha výstav se Ole seznámil s obchodníkem, se kterým se zapovídal o hračkářském průmyslu. Obchodník si postěžoval, že jsou hračky příliš jednoúčelové a chybí jim systém. Olemu to začalo vrtat hlavou. Systém?

Jak by mohl dát hračkám systém? Postupně tedy sestavil seznam podmínek, které by měla hračka splňovat, aby byla co nejatraktivnější:

měla by být kompaktní, jednoduchá, odolná, nadčasová, vhodná pro všechny děti, podporovat představivost a současně být cenově dostupná a snadno distribuovatelná. A nejlépe tomu odpovídaly právě ne moc populární kostky.

Dobytí Evropy

Výsledkem nové filozofie byl Lego Systém hry. Kromě kostiček byla dostupná také široká škála doplňků, jako například stromy, keře, vlajky, osvětlení a kostky s písmeny.

Spolu s ním vznikl také Town plan, který měl jako přidanou hodnotu herní plán, na kterém mohly děti stavět domečky a hrát si s autíčky. Pro sestavení solidního městečka bylo ale zapotřebí koupit několik jednotlivých produktů.

Teprve set číslo 700 se stal prvním setem „vše v jednom“, který kromě kostek obsahoval také doplňky a podložku se silnicí. Firmě se začalo nebývale dařit, což značilo jediné: rozšíření činnosti do Německa a dalších zemí.

Navzdory úspěchu však bylo stále co zlepšovat. Část zákazníků si například stěžovala, že plastové kostky nejsou dost kvalitní a moc nedrží.

Vznik legendární Lego kostičky

Godtfred se proto sešel se svým bratrem Karlem Georgem a ředitelem německé pobočky, aby vyřešili, jak udělat kostky stabilnější. V jednu chvíli Godtfred rychle načmáral na papír několik návrhů.

Rychle se s nápadem rozběhl do lisovny a nechal si vyrobit několik vzorových kusů kostičky 2×4 s dvěma trubičkami uvnitř. O den později vyrazil do patentové kanceláře, aby byla kostka co nejrychleji patentována.

Jenže už po cestě domů ho napadlo vylepšení, proto jeho první kroky mířily opět do lisovací dílny, kde si nechal vyrobit kostky s třemi trubičkami uvnitř. Kostky tak dosáhly většího pnutí a lépe držely pohromadě.

Žádost o patent nové Lego kostky přijal patentový úřad 28. ledna 1958 ve 13:58, což sama společnost považuje za oficiální čas vzniku moderní kostičky.

Odchod zakladatele

Nedlouho po průlomovém patentu Ole zemřel a nedožil se tak celosvětového úspěchu kostiček. Do čela společnosti nastoupil Godtfred a Lego zažívalo rychlou expanzi. Výroba ostatních plastových hraček byla brzy ukončena, ale dřevěné hračky se nadále vyráběly.

Protože však již byl název Lego úzce spjat s kostkami, došlo k oddělení divize dřevěných hraček pod názvem BILOfix. Neměla ale dlouhého trvání, neboť ji brzy postihl v pořadí již čtvrtý požár v rodině Kristiansenových.

Tentokrát již bylo rozhodnuto vyhořelý sklad neobnovovat a roku 1960 byla definitivně ukončena výroba dřevěných hraček. V roce 1965 vzniklo vývojové oddělení Lego Futura, které se vývojem nových produktů zabývá dodnes.

Raketový růst

Během šedesátých let expandovala společnost takřka do celého světa. Kvůli tomu nechal Godtfred vedle továrny vystavět letiště, které je dnes druhým největším letištěm v Dánsku.

Godtfredovy ambice tím ale neskončily a roku 1968, mezi továrnou a letištěm, byl otevřen první Legoland na světě.

V roce 1979 Godtfred odstoupil z funkce a výkonným ředitelem se stal jeho syn Klejd Kirk Kristiansen, třetí generace roku Kristiansenů a první generace, která na Lego kostkách vyrostla.

Dnes je Lego jednou z nejpopulárnějších a nejprodávanějších hraček, která ovlivnila miliony dětí na celém světě a umožnila rozvíjet představivost a fantazii takovým způsobem, jako žádná jiná hračka před ní.