Láska má mnoho podob. Mateřská je něco jiného než sourozenecká a ta se zase liší od té partnerské. Jedno mají ale všechny společné – vychází ze srdce. „Nesmysl! Láska je záležitost mozku. Je to jen chemie!“ oponují vědci.
Kdo by ty verše neznal. „Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas,“ recitují si navzájem zamilované páry každý rok na začátku května.
Možná přitom ani netuší, že přesto, že jim v tu chvíli srdce buší jako splašené, nejvíce zaměstnán je mozek, který vykazuje aktivitu, jako by dotyční jeli v tvrdých drogách. Třeba v kokainu.
Láska je droga
Ne nadarmo se říká, že láska je jako droga. Biochemické pochody, probíhající v mozku, jsou totiž v podstatě tytéž, které se odehrávají v hlavě lidí pod vlivem například kokainu. A člověk přitom nutně nemusí stát milované osobě ani tváří v tvář.
Stačí pouhý pohled na její fotografii a mozek začne vyrábět fenyletylamin, ne nadarmo označovaný jako droga zamilovaných. V tu chvíli jsme plní energie, schopní lámat skály. Únava? Co to je? Problém nastane v okamžiku, kdy se tělu fenyletylaminu nedostává.
To je pak člověk nervózní, nespí, nejí a nic ho nebaví. Tak jako poblouzněný narkoman, kterému chybí jeho obvyklá dávka. Mimochodem, podobné pocity může způsobit i nedostatek čokolády. Fenyletylamin vyrábí i ona. To vysvětluje, proč nám většinou nestačí jen jeden dílek.
Tři stádia lásky
Nejde ale jen o fenyletylamin. Ten je jen jednou součástkou v poměrně složitém chemickém procesu, který rozjede mozek.
Vědci, konkrétně americká antropoložka Helen Fisherová (*1945), ho dělí na tři fáze – tři stádia lásky, přičemž každé má svůj původ v jiné části mozku, projevuje se nezávisle na ostatních a prožíváme ho trochu jinak.
To první má vlastně k pravé zamilovanosti nebo lásce ještě poměrně daleko. Jde sice o touhu po protějšku, ale zatím pouze sexuální – obyčejný tělesný pud, chtíč, chcete-li, který se s lidstvem táhne už od jeho začátků.
Činí se při něm hlavně estrogen (u žen) a testosteron (u mužů). Ze všech tří fází je nejpomíjivější. Zřídka trvá déle než několik týdnů nebo měsíců.
Myslím jen na tebe…
Druhou fází lásky je přitažlivost. Tady už nejde jen o sex, ale o celkovou palčivou touhu být s milovanou osobou, každý den, každou hodinu, každou minutu. Kromě už zmíněného fenyletylaminu při ní hrají hlavní roli hormony štěstí dopamin a serotonin.
Ten první navodí intenzivní pocity euforie a radosti, druhý způsobí, že člověk není schopný myslet na nic jiného, než na svého partnera.
A to není nic proti osobnímu setkání, kdy začnou nadledvinky vylučovat adrenalin a člověk se začne cítit podobně, jako když je ve stresu. Zrychlí se mu dech i tlukot srdce, zčervená, začne se potit a vyschne mu v ústech. Podle odborníků trvá tato fáze obvykle jeden a půl až tři roky.
Spolu navěky ve třetí fázi
Vzhledem k tomu, že touha a přitažlivost mají omezenou životnost, je pro zajištění dlouhodobého vztahu potřeba třetí fáze – oddanost. Ta může trvat desítky let a je založena na závazcích jako jsou manželství a děti.
Prim při ní hrají hlavně dva hormony – oxytocin a vazopresin. Oxytocin pomáhá navodit pocity věrnosti a vzájemnosti.
Ve velkém se u mužů i žen uvolňuje mimo jiné během sexuálního vyvrcholení, což vede vědce k domněnce, že čím spolu dvojice častěji souloží, tím je jejich pouto pevnější.
Kromě toho se oxytocin vyplavuje i během porodu, kdy pomáhá s vytvořením pevných vazeb mezi matkou a novorozencem. I hladina vazopresinu se v těle zvyšuje sexem. Jde o hormon, zodpovědný za stálost svazku.
