Kunhuta Uherská, manželka Přemysla Otakara II., byla krásná a vášnivá královna, která se nebála následovat své srdce. Jak tato odvážná žena vyvolala skandál svou láskou k Záviši z Falkenštejna? Přečtěte si příběh české panovnice, která přepsala pravidla.
Krásná, inteligentní a také vášnivá, taková byla česká královna Kunhuta Uherská, manželka Přemysla Otakara II. (1233–1278). Však to také byla jediná naše panovnice, o které se vědělo, že porodila nemanželské dítě.
Sice nevíme, kdy maličká Kunhuta poprvé spatřila světlo světa, patrně to ale bylo někdy v roce 1245. Dívence bylo pouhých 16 let, když se stala manželkou podstatně staršího českého „krále železného a zlatého“, Přemysla Otakara II. Slavná svatba se konala v Bratislavě roku 1261.
Kunhuta se tak stala ženou ambiciózního panovníka, jehož říše se rozkládala od Krkonoš až k Jadranu. Bitva na Moravském poli ale všechno změnila. Z Kunhuty byla najednou vdova se šesti dětmi na krku.
Spolu se svým malým synem Václavem, který byl následníkem trůnu, byla uvězněna na hradě Bezděz, odkud se jí ale podařilo uprchnout.
Královna vdova pak na Opavsku, kde jí vstoupil do života další významný muž. Záviš z Falkenštejna (1250–1290) byl sice český šlechtic z mocného rodu jihočeských Vítkovců, jenže i tak jejich vztah překračoval dobové konvence.
Vždyť Kunhuta byla vdovou po králi, a navíc se milencům zakrátko narodilo nemanželské dítě. Ona ale byla šťastná a na to, co si myslí ostatní, příliš nedbala. Způsobila tak skandál, který tehdy neměl obdoby.
Možná i proto se v roce 1283, když byl ze zajetí propuštěn mladý Václav, bála svému synovi přijít na oči a raději mu nejdříve poslala list s prosbou o odpuštění.
Václav ale matku vlídně přijal a zanedlouho se u dvora objevil i Záviš, protože se Kunhuta za něj velmi přimlouvala.
Schopný Záviš si brzy naklonil i mladého krále a také se mu podařilo zlikvidovat vliv dosavadních zemských předáků a v úřadech je nahradil svými příbuznými a přáteli.
Stal se po králi prvním mužem království, a navíc také otčímem krále, protože se za něj Kunhuta v roce 1285 vdala. Její manželské štěstí ale dlouho netrvalo, protože již v září téhož roku zemřela, asi na tuberkulózu.
Ačkoli Záviš nemocné Kunhutě slíbil, že se znovu neožení, svůj slib brzy porušil, když uzavřel sňatek s princeznou Alžbětou (asi 1255–1322), sestrou uherského krále Ladislava IV. (1262–1290).
Novomanželé pak žili na hradě Svojanov, který si Záviš přivlastnil jako dědictví po Kunhutě. Když se jim narodil potomek, chtěl Záviš pozvat na křtiny krále Václava II. (1271–1305).
Ten ale v té době již věřil našeptávačům, že ho Záviš zradil, a tak jej nechal v roce 1290 u Hluboké popravit.
Statečná královna a prospěchář
Ani na jednoho z milenců historie nezapomněla. Královna Kunhuta vešla do dějin jako hrdá dáma, která se vzbouřila dobovým konvencím. Místo aby truchlila po svém královském manželovi, znovu se zamilovala a svou lásku si uhájila před celým světem.
Někteří pamětníci byli dokonce přesvědčeni, že její vášnivé vzplanutí k Závišovi způsobily ďábelské síly. To názory na Záviše se přece jen různí.
Pro někoho to byl velmi schopný politik, pro jiného jen sobec a prospěchář, který měl na zřeteli jen své vlastní zájmy.
Kunhuta Uherská byla královnou, která se nebála žít podle svého srdce, i když to znamenalo čelit skandálu. Její odvaha a vášeň z ní činí jednu z nejpamátnějších postav českých dějin.
Příběh Kunhuty je připomínkou, že láska a odhodlání mohou překonat i ty nejpřísnější společenské normy.
