Hosté opakovaně urgují recepční. Stěžují si na kvalitu hotelové vody. Vedení to zprvu neřeší a nespokojenost připisuje na vrub zhýčkanosti. Po několika týdnech ale vysílají údržbáře zkontrolovat vodní nádrž. Na ten den nikdy nezapomene, protože objeví mrtvolu mladé ženy.

Komplex uprostřed Los Angeles nese až do roku 2011 název Hotel Cecil a znalí turisté se mu raději obloukem vyhýbají. Čtrnáctipatrová budova je totiž nasáklá pachem krve.

V jeho útrobách a přilehlém okolí se udá nejméně 16 podezřelých úmrtí a jeho pokoje obývají sérioví vrazi.

Skoky smrti

Základy honosně vypadající stavby ve stylu art-deco jsou položeny v roce 1924. Trojice byznysmenů se plácne přes kapsu a investuje na 2 miliony dolarů. Načasování není ideální, protože na svět se žene hospodářská krize, která naplno udeří ve 30. letech.

A trudnými časy jakoby odstartovala i ponurá historie hotelu. „Dobrý den, jmenuji se James Willys a právě jsem dorazil z Chicaga,“ pronese u recepce muž, jehož skutečné jméno zní William Kelly Norton.

Bydlí nedaleko, jenže má v plánu ukončit svůj život, a tak si vybírá právě Cecil. Sedm dní se odhodlává, poté 19. listopadu 1931 spolkne kapsli s jedem.

A krvavá kletba se rozjíždí na plné obrátky, protože ani ne o rok později si v jiném pokoji prostřelí hlavu pětadvacetiletý mladík. Sebevraždy se kupí, nejčastěji nešťastníci vyskakují z okna.

Jedna z obětí vykročí vstříc smrti v devátém patře a při pádu její tělo přetrhá telefonní dráty.

Inspirace pro vrahy

Dvanáct měsíců před koncem druhé světové války zaplní hotel policisté. Dorothy Purcellová v něm totiž zavraždí čerstvě narozeného syna. Na svět ho přivede v koupelně a myslí si, že její potomek nedýchá.

Bez rozmýšlení ho vyhodí z okna, kde dopadne na střechu protilehlé budovy. Purcellové odporný čin vynese doživotní pobyt v blázinci. Nebezpečná je i samotná chůze kolem Cecilu, protože 12. října 1962 se rozhodne spáchat sebevraždu Pauline Ottonová.

Z nešťastné lásky volí dobrovolný odchod, naneštěstí přistane na procházejícího George Gianniho. Oba jsou na místě mrtví. Pověst hotelu láká různé podivíny, a tak v něm několik nocí stráví Richard Ramirez (1960–2013).

Třináctinásobný vrah spáchá část zločinů právě během svého pobytu v Los Angeles. V jeho stopách kráčí Jack Unterweger (1950–1994), Rakušan sprovodí ze světa tři prostitutky.

Záhada divné vody

Začátkem milénia jakoby kletba pominula. Budova projde rozsáhlou rekonstrukcí a majitelé hotel přejmenují na Stay on Main. Ale ani to nepomůže a temnota se znovu prodere na povrch. Na přední stránky novin ho dostává příběh Elise Lamové (1991–2013).

Dívka se ubytuje začátkem roku 2013, poté náhle zmizí. Až po třech týdnech je nalezena ve střešní nádrži na vodu. Povídačky o záhadném vrahovi se nepotvrdí, lékaři zjistí, že Lamová trpěla bipolární poruchou a krátce před smrtí spolykala velké množství prášků.

K tomu i osud hotelu začíná mít sestupnou tendenci, promění se totiž v obyčejnou ubytovnu pro sociálně slabší obyvatele.