Na letišti Sknyliv nedaleko Lvova se 27. července 2002 tlačí více jak 10 000 zvědavých diváků. Je krásná sobota 27. července 2002. Ukrajinské letectvo dokáže nad hlavami fascinovaných návštěvníků vykouzlit skutečné divy akrobacie. Slaví se totiž výročí 14. sboru ukrajinského letectva.

Z ranveje se právě odlepuje dvoumotorový stíhací letoun schopný plnit mise za každého počasí, Suchoj Su-27. Zkušený pilot Volodymyr Toponar má k sobě v kokpitu kopilota neméně ostříleného Jurije Jegorova.

Standardní vodorovný let zakončují řízeným náklonem. Chtějí se otočit kolem své podélné osy. Je právě 12.52. Desítky dětských ručiček šermují nadšeně směrem k obloze. Za pár vteřin naberou události tragický spád…

Suchoj se opět stáčí do vzpřímené polohy, ale stále prudce klesá. Začíná být jasné, že je něco špatně. Levé křídlo se blíží k zemi. Dopad je už nevyhnutelný. Toponar s Jegorovem zahajují katapultáž.

Jejich letoun se začíná narovnávat, ale vzápětí jako po skluzavce sviští po letištní ploše do míst, kde stojí čtyřmotorový dopravní letoun Iljušin Il-76. Suchoj ho zasáhne rovnou do čumáku.

Šokovaní diváci jen sledují, jak exploze zmítá masou kovu a letoun se nezadržitelně blíží k nim.

Matka se obětuje

Halyna Khmilová se rychle rozhlédne. Na show přišla se svojí matkou a dvěma synky: 3letým Ostapem a 10letým Olehem. Je jí jasné, že při rychlosti, jakou se zkáza blíží k divákům, nemá smysl utíkat. Intuitivně popadne Ostapa a přitlačí ho vlastním tělem k zemi.

Všude je křik, hrozný rachot, oheň. Tlaková vlna popadne Oleha jako hadrovou hračku a mrští s ním daleko od rodiny. Vypadá to příšerně, ale právě tenhle okamžik chlapci zachrání život – a dokonce bez vážných zranění.

Kde je její matka, nemá Halyna už čas sledovat. Tělem projede strašná bolest. Nepovolí ani o kousek, dokud se sežehlé a omlácené tělo bez sil nesveze celou svou vahou na ukryté dítko. Halyna obětuje za svého synka život.

Babička chlapců bude ještě několik díl bojovat v nemocnici o život. Marně.

Smutný rekord co do počtu mrtvých

Jurij Khmil zírá na televizní obrazovku. Je zrovna na návštěvě u své matky, babičky Ostapa a Oleha. „Strašný,“ vzmůže se jen na komentář, když mimořádné zprávy ukazují tragédii na letecké show.

O tom, že na ni vzala jeho manželka děti – a že v je v tu chvíli již vdovcem, nemá ještě ani tušení. Sknylivská nehoda vezme 77 životů, což z ní dělá nejsmrtelnější leteckou nehodu, která se kdy během přehlídek vzdušné akrobacie udála.

Mezi oběťmi je 28 dětí a zraněno bude 543 osob, z nichž 100 musí být hospitalizováno. A jak dopadne vyšetřování celého incidentu? „Dostali jsme špatnou mapu,“ brání se pilot i kopilot, kteří zavčas opustí letoun.

Kdo za to může?

„Katastrofální!“ nechá se slyšet ukrajinský prezident Leonid Kučma (*1938). Vinu vidí jednoznačně na straně armády a ihned odvolává velitele letectva, generála Viktora Strelnykova. Ministr obrany Volodymyr Petrovič Škidčenko (*1948).

nabízí své křeslo v plén, to ale prezident odmítá. Pro vyšetřování se podaří zachránit i audio záznam z kokpitu. „Ale kde máme naše diváky?“ ptá se na něm jeden z pilotů.

Soud sezná, že oba piloti a další tři vojenští úředníci jsou vinni z neplnění rozkazů, porušení letových pravidel a nedbalosti. Toponar si půjde sednout do chládku na 14 let a rodinám obětí má souhrnně zaplatit v přepočtu 35,5 milionu korun.

Jegorov dostane 8 let, ale nakonec si posedí díky prezidentské milosti jen 3,5 roku.