Mnozí z osmanských vládců měli za hlavní manželku ženu pocházející z křesťanského prostředí. Tyto ženy na svoji vlast nezanevřely ani po sňatku.

I poté, co odešly do nového působiště za svými manžely, nezapomněly na to, odkud přišly. Stále se snažily pomáhat křesťanům, nikdy se proti nim nestavěly. Naopak. Často dokázaly své manžely přimět k tomu, aby se vůči jejich domovině chovali smířlivě.

Dárek za mír

Mnoho z těchto žen křesťany nadále podporovalo a na svoji vlast rozhodně nezapomnělo. Například byzantská princezna Theodora Hatun (1332–1381), pátá manželka sultána Orhana I. (1281–1362), kterou mu její otec v roce 1346 dal jako dar za uzavření míru, zůstala křesťankou i po sňatku a aktivně podporovala křesťany žijící v Osmanské říši.

Straní Polsku

Velice podobně jako Theodora se chovala také Roxelana (1505/1506–1558), milovaná manželka sultána Sulejmana I. Nádherného (1495–1566), která byla původem snad Rusínka. Sulejmanova příznivá zahraniční politika vůči Polsku, Roxelanině domovině, byla především výsledkem jejího intenzivního působení na chotě.