„Dvůr bez žen je jako rok bez jara a jaro bez růží,“ poznamenává francouzský král František I. Chová se jako skutečný renesanční vládce. Kromě toho, že je skvělým válečníkem, nadšeným patronem a mecenášem umění také věnuje obzvláštní pozornost krásným ženám.

Slabost francouzského krále Františka I. (1494 – 1547) pro něžné pohlaví ovšem rozhodně netěší jeho dvě manželky, Klaudii Francouzskou (1499–1524) a Eleonoru Habsburskou (1498–1558). Sukničkář ovšem jednoho dne na své neustálé zálety krutě doplatí…

Nakazí manželku zákeřnou nemocí

„Miláčku, bylo to nádherné,“ protáhne se slastně na lůžku francouzský král František I. po vášnivé noci. Jedna z jeho milenek se právě probouzí v jeho loži. Známý záletník neví, že v jeho těle už tiká časovaná bomba v podobě pohlavní nemoci, která se v posledních letech šíří Evropou.

V králově případě je ale nakažení rafinovanou pomstou. Když František, velký milovník krásných dam, svede ženu vysoce postaveného právníka, ten se mu neváhá odvděčit. Záměrně se nechá od lehké ženy nakazit syfilidou, kterou přenese na svoji manželku.

Ta ji potom v králově ložnici předá dál…

Drsná léčba

Ve svém díle De Contagione se léčbě syfilis věnuje italský lékař a básník Girolamo Fracastoro (1478 – 1553). Nezabere-li směs bylin, má v zásobě drastičtější recept: „Někteří nejprve navrší a smíchají styrač (rostlina – pozn.

red.), červený sulfid rtuťnatý a oxid olovnatý, antimon, zrnka kadidla, tělo zahalí hořké výpary a tato strašná choroba je zničena.“ Nezapomene ovšem poznamenat, že pacient přitom trpí: „Tato léčba je nejen velmi drsná, ale je také zrádná, protože se dech v hrdle zastavuje a jen s obtížemi udržuje chorobou oslabený život.“

Boláky a páchnoucí výkaly

Francouzskému panovníkovi nezbývá, než podstoupit léčbu založenou na jedovaté rtuti. Její vdechování má nepříjemné vedlejší účinky. Těžko říci, zda je větším utrpením choroba nebo její svérázná léčba.

„Celé hrdlo, jazyk i horní patro jsou plné boláků, jejich čelisti otékají, vypadávají jim vlasy a postupně vyměšují páchnoucí šlemy a výkaly, jež znečistí a nakazí, cokoli potřísní,“ líčí bezútěšný stav pacientů německý humanista Ulrich von Hutten (1488 – 1523). Mluví nejspíš z vlastní zkušenosti, protože i jemu se nemoc stala osudnou. Král chorobě podlehne 31. března 1547.