Je mimořádná. Je prostě nádherná. Nosí ji vladaři, členové vysoké aristokracie, soudci a duchovní. Přesto je natolik drahá, že někdy ani císař není ochotný zaplatit tak vysokou cenu. O její kráse se zmiňují dávní autoři a i dnes se těší výjimečnému statusu.

Purpurová barva je po staletí spojována s vladařským majestátem, mocí a bohatstvím. Anglická královna Alžběta I. (1533-1603) ji dokonce zakazuje nosit komukoliv kromě některých členů královské rodiny.

Proč tomu tak je? Elitní status nachové barvy pramení ze vzácnosti a ceny barviva, které bývalo původně používáno k barvení látek na tento odstín.

Poklad z moře

V dřívějších dobách byla látka v barvě purpuru tak neuvěřitelně drahá, že si ji mohli dovolit jen panovníci. Barvivo, používané k dosažení nevšedního odstínu pocházelo z fénického obchodního města Týr, které leželo na území dnešního Libanonu.

Obchodníci s látkami ho získávali z malého měkkýše, žijícího pouze v daném středomořském regionu. Jde o ostranku jaderskou (Bolinus brandaris), středně velkého mořského plže.

Jako bohové

Na jeden gram barviva je třeba více než 9000 těchto měkkýšů. To dodává látce neobyčejný odstín, který se sice líbí většině lidí, ale dovolit si ji koupit a nosit mohou svého času jen bohatí vládci. Začíná být proto spojována s císaři z Říma, Egypta a Persie.

V souvislosti s tím začne reprezentovat i duchovnost a svatost, protože starověcí panovníci, nosící tuto barvu, jsou často ve své době považování za bohy nebo potomky bohů. Výjimečnost purpurové barvy je zmíněna také

v řadě významných dobových spisů.

Nechte si zajít chuť!

Někdy je však barvivo drahé tak, že je výsledný produkt příliš nákladný i pro nejvyšší hodnostáře. Je známý například příběh, kdy římský císař Aurelianus (214-275) nedovolí své manželce koupit si šál, obarvený týrskou purpurovou barvou, protože jeho cena je příliš vysoká.

Exkluzivita purpurové barvy se přenáší i do dalších staletí. Během takzvaného alžbětinského období (1558 až 1603) se v Anglii lidé řídí zákony, které přísně regulují, jaké barvy, látky a oblečení mohou nosit různé třídy v tamní společnosti.

Ty také zakazují komukoliv kromě blízkých příbuzných královny nosit purpurovou barvu, takže oděvy v tomto odstínu vypovídají nejenom o nesmírném bohatství, ale také o příslušnosti ke královské rodině.

(Ne)šťastná náhoda

Barva se stává dostupnější pro nižší třídy až v 19. století. V roce 1856 vytvoří anglický chemik William Henry Perkin (1838-1907) zcela náhodně syntetickou náhražku přírodního barviva, když se pokouší umělou cestou vyrobit chinin, lék proti malárii.

Všimne si vlastností svého náhodného vynálezu a napadne ho, že by mohl být používán k barvení tkanin. Nechává si ho proto patentovat a následně patřičně zbohatne. Tehdy se elitní královská barva stane široce dostupnou pro všechny vrstvy lidí.

Přesto ani dnes nepozbývá statusu výjimečnosti. Například britská královská rodina i další evropští monarchové ji stále používají jako slavnostní barvu při výjimečných příležitostech. Také v Japonsku je spojena s císařem a jeho výsadním postavením.

Purpurová barva má řadu odstínů s různými názvy.