Je mladičká, sotva oslavila osmnácté narozeniny a už má vládnout ohromnému impériu. Viktorie se ale nebojí. Na svůj úkol se přichystala. Náročnými starosti se zahltit a zlomit nedá a najde si čas i na zábavu.

Princeznu Viktorii (1819–1901) 20. června 1837 budí už v šest hodin ráno její matka Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1786–1861), vévodkyně z Kentu. „Přijel arcibiskup a lord Conyngham,“ oznámí jí.

Arcibiskup z Canterbury William Howley (1766–1848) a nejvyšší komoří lord Francis Nathaniel Conyngham (1797–1876) už netrpělivě čekají v předpokoji.

Viktorie honem vstává z postele a přehodí si přes sebe krajkový župan. Spěchá za nimi, aby si vyslechla žhavou novinku.

Odhodlání jí nechybí

„Nejvyšší komoří, lord Conyngham, mě vyrozuměl, že můj nebohý strýc, král, už nežije, že zesnul dvanáct minut po druhé hodině dnes ráno a že v důsledku toho já jsem teď královnou,“ zapíše si Viktorie později do deníku.

Po smrti strýce Viléma IV. (1765–1837) připadne britský trůn jí. Teprve 18letá dívka je na to připravená.

„Když tomu Prozřetelnost chce a svěřuje mi tento úkol,“ líčí svému deníčku a hned odhodlaně slibuje, „udělám, co bude v mých silách, abych splnila svou povinnost k vlasti… jsem si jista, že jen málokdo by měl opravdu lepší vůli a skutečně větší touhu vykonat to, co je správné a vhodné, než mám já.“

Práce je rozkoš

Do vládnutí se vrhá energicky, s nadšením. Ještě 20. června 1837 stihne přijmout ministerského předsedu Williama Lamba lorda Melbourna (1779–1848), který se napříště stane jejím hlavním rádcem. Pak už následují povinnosti.

„Mám skutečně moc práce. Dostávám od svých ministrů spoustu sdělení, ale velmi se mi to líbí,“ píše Viktorie. Později dokonce dodává, že „ je to rozkoš, taková práce“.

Její dny mají pevný řád, ale stihne se i dobře bavit – miluje vyjížďky na koni a každé odpoledne na ně vyráží i s celým dvorem. Někdy večer zajde do divadla nebo na operu. Nejšťastnější je ale při tanci.

„Hudbo, hrajte,“ neváhá pobídnout hudebníky, když zrovna přijede na návštěvu některý z jejích bratranců. Očí jí září, zapomíná na všechny královské povinnosti a tančí až do rána.

Po roce plném nových zážitků se konečně 28. června 1838 dočká slavnostní korunovace.