V Nejkurióznější a současně nejděsivější pochod smrti má na svědomí jihokorejská armáda. Jeho obětí totiž není nepřítel, ale příslušníci vlastní armády,  Odvedené zálohy totiž doplatí na chyby v organizaci a rozkradené peníze.

Od 25. června 1950, kdy vypukne válečný konflikt mezi Jižní Koreou a severní Korejskou lidově demokratickou republikou, uplynou čtyři měsíce. Čína nečekaně vyostřuje situaci, když do bojů zasáhne přes 500 000 příslušníků její lidové osvobozenecké armády.

Samozřejmě neoficiálně. „Jedná se o dobrovolníky, kteří pomáhají korejským soudruhům z vlastní vůle,“ tvrdí Peking. V reakci na situaci jihokorejský ministr obrany Shin Sung-mo (1891–1960) zřizuje 11. prosince 1950 Sbor národní obrany.

Na projekt jsou vyhrazeny finanční prostředky pro 200 000 mužů, kteří mají být povoláni do služby. Jenže místo toho je do 49 výcvikových jednotek povoláno přes 400 000 mužů od 17 do 40 let.

Rozkradená armáda

Armádu navíc sužuje obrovská míra korupce a rozkrádání. Válka totiž přináší masivní ekonomickou a vojenskou pomoc z USA, jenže ve válečném chaosu jsou americké úřady poněkud laxní při kontrole toho, jak se nakládá se zasílanou podporou.

A protože příležitost dělá zloděje, odsávají vládní úředníci a vysocí důstojníci z bohatého pramene americké pomoci stále víc. Na to však nečekaně doplatí povolaní příslušníci Sboru národní gardy. Peníze určené na jejich provoz jsou totiž rozkradeny.

Pochodem vchod!

Veškeré finanční prostředky na provoz i na nákup munice, zimní výstroje i potravin, jsou zpronevěřeny skupinou vysokých důstojníků v čele s velitelem Sboru Kimem Yungunem a jeho zástupcem Yoonem Ikuhonem.

Což se stává příčinou jedné z největší katastrof v moderních dějinách Jižní Koreje. Nečekaně totiž uprostřed zimy přichází rozkaz přesunout brance po zrychleném výcviku pěším pochodem do míst ohrožených čínským útokem.

Statisíce mužů se musí vydat na pochod, bez zajištěného ubytování, bez potravin, a bez zimních uniforem, většinou jen v lehkých civilních šatech.

90 000 mrtvých za 100 dnů!

Během 100 dnů hladem, podchlazením a především rychle se šířícími nemocemi umírá přes 90 000 mužů! Většina jich je pohřbena na improvizovaných hřbitovech, v hrobech neoznačených jmény. Navíc o jejich smrti nikdo neupozorní jejich rodiny.

Takovou pohromu nelze utajit a tak následuje vyšetřování, které odhalí zpronevěru více než 5 miliard wonů a postaví před soud řadu velících důstojníků. Pět z nich je odsouzeno k smrti a 12. srpna 1951 popraveno zastřelením.