Dánský kapitán v ruských službách slaví úspěchy. Vitus Bering vede v letech 1725-1730 expedici, která obepluje východní pobřeží Asie a pronikne až do průlivu mezi Asií a Amerikou, který dnes nese jeho jméno.
Ameriku nespatří, ale dokáže, že se mezi oběma kontinenty skutečně dá proplout po moři.
Ruská vláda ale chce potvrdit, zda se za průlivem nachází nová pevnina, a otevřít k ní obchodní cesty.
Proto v roce 1733 následuje druhá výprava Vitus Bering (1681–1741), které se účastní stovky vojáků, námořníků, vědců i řemeslníků, celkem asi 2200 lidí Její cíle znějí směle: zmapovat Sibiř, Japonsko, najít severovýchodní průjezd, prozkoumat Pacifik.
Bering se znovu vydává na Kamčatku, tentokrát s lodí Svatý Petr, zatímco Alexej Čirikov velí sesterské lodi Svatý Pavel Roku 1741 Bering konečně dosáhne amerického pobřeží. Přistává u dnešní Aljašky. Ukáže, že mezi Asií a Amerikou skutečně leží pevnina.
Kosí je kurděje
Expedice přinese první systematické poznatky o fauně a floře severního Pacifiku. Jenže cesta zpátky se mění v peklo. Loď se zmítá v bouřích. Muži nemají čerstvou potravu, síly je opouštějí.
Část posádky umírá na kurděje, zbytek situace donutí v listopadu 1741 zakotvit u pustého ostrůvku, který později dostane jméno po Beringovi. Kapitán výpravy leží nemocný.
Jedí liščí maso
Posádka se snaží přežít. Jeden z námořníků píše: „Jíme maso lišek a ptáků, které chytíme. Ale muži slábnou. Bering už nemůže chodit.
Leží v jamce vystlané kůžemi, oči má kalné, jeho hlas se třese.“ Bering už nevstane, umírá vyčerpáním, pravděpodobně na kurděje. Pohřbí ho do písku na ostrově, tisíce kilometrů od rodného Dánska.
Zbylí muži staví z trosek lodě staví plavidlo, se kterým se vydávají zpátky na Kamčatku.
