Grace Kelly, americká herečka a později monacká kněžna, se narodila do sportovní rodiny, ale od dětství snila o herectví. Po studiích na Americké akademii dramatických umění se brzy proslavila a získala Oscara za nejlepší vedlejší herecký výkon.
Narodí se do rodiny se silným sportovním duchem.
Její otec John Brendan Kelly je trojnásobným olympijským vítězem ve veslování, matka Margaret působí jako učitelka tělocviku a první trenérka dívčího atletického sboru na Pensylvánské univerzitě.
Grace jako by do rodiny ani nepatřila. Od malička ji trápí alergie, záněty uší i průdušek, proto se sportovních her svých sourozenců neúčastní. Naopak často utíká z domu ke svému strýci Georgovi, který je herec a dramatik.
„Královnička“ na place
I Grace sní o herectví, její rodiče o tom ale nechtějí ani slyšet, přivydělává si proto jako modelka. Kvůli otci musí bydlet v katolickém penzionu Barbizon, zapisuje se ale na Americkou akademii dramatických umění.
Pro její krásu jí začnou spolužáci přezdívat „Královnička“. Pracuje především na svém mluveném projevu. Pro divadlo je těžko zařaditelná, brzy ji ale objeví lidé od filmu.
Hraje vedlejší roli ve westernu V pravé poledne a zanedlouho uzavírá sedmiletou smlouvu s filmovým studiem MGM.
Hlavní hvězda Hitchcockových filmů
To jí zaručuje týdenní plat 850 dolarů, bydlení v New Yorku i možnost pokračovat v divadelních studiích. Pouhé dva měsíce po uzavření smlouvy odjíždí Grace natáčet film Mogambo do Nairobi. O filmu prohlašuje:
„Tři věci, proč jsem tuto roli přijala, byly: John Ford, Clark Gable a fakt, že si užiji placený výlet do Afriky. Kdyby se Mogambo točilo v Arizoně, nehrála bych v něm já.“. za výkon ve filmu si vyslouží Zlatý glóbus.
Po tomto úspěchu hraje v Hitchcockově filmu Vražda na objednávku, poté v Okně do dvora. Pak přichází ještě nabídka na Venkovské děvče od studia Paramount, za roli získává Oscara za nejlepší vedlejší herecký výkon.
Zamilovaný kníže
Díky rostoucí slávě se zúčastňuje nejrůznějších filmových festivalů a v roce 1955 zavítá do francouzského Cannes, kde se seznámí s monackým knížetem Rainierem. Jemu je třicet jedna, jí dvacet šest.
Po návratu do Států jí půl roku píše a posílá dary, než se odhodlá ji požádat o ruku, a to v den premiéry jejího filmu The Swan. Ona souhlasí.
Svolení ke sňatku dávají tentokráte i rodiče Grace, kteří ji předtím odmítli provdat za režiséra Dona Richardsona či íránského šáha Muhammada Rézu Páhlavího.
Déšť z karafiátů
Když Grace v roce 1956 slavnostně přijíždí do Monaka, nebe zdobí déšť červených a bílých karafiátů, shozených z hydroplánu Aristotela Onassise. V přístavu jejímu příjezdu přihlíží na 20 000 Monačanů.
Graceinu výbavu pak pojímá 80 kufrů včetně látek na svatební róbu, které Grace věnovalo filmové studio MGM. Matka knížete Rainiera je zpočátku proti sňatku, nechce mít v rodině herečku, nakonec k němu však svolí.
Pohádková svatba
Civilní svatební obřad dne 18. dubna 1956 je komorní, za účasti nejbližších členů rodiny. Církevní obřad o den později je mnohem honosnější, kromě 600 pozvaných hostů jej sleduje 30 milionů lidí u televizních obrazovek.
Na svatebních šatech barvy slonoviny pracovaly šest týdnů tři tucty švadlen. Použily 25 metrů těžkého taftu, sto metrů síťovaného hedvábí a tři sta metrů valencienské krajky na spodničky.
Vlečka měří tři a půl metru a závoj je vytvořen z více než sto let staré krajkové pásky, do níž byly všity tisíce malých perliček.
Nešťastná monacká kněžna
Ačkoli se Její jasná Výsost kněžna monacká snaží zhostit svých povinností co nejlépe, má potíže pochopit evropskou mentalitu, těžko přivyká aristokratickým pravidlům, potíže jí dělá i francouzština.
Je kritizována za to, že na veřejnosti působí chladně, což je mylně považováno za povýšenost. V lednu 1957, devět měsíců a čtyři dny po svatbě, kněžna porodí dceru Caroline. Je vyhlášen státní svátek a šampaňské pro všechny zdarma.
Po necelém roce se páru narodí princ Albert II., současný vládce Monaka. Za dalších sedm let pak nejmladší dcera Stephanie.
Útěcha v náručí mladších
Grace velmi chybí herectví, její manžel však promítání jejích filmů v Monaku zakázal, a když dostane nabídku role v Hitchcockově filmu Marnie, vzdá se jí, protože obyvatelé Monaka proti tomu protestují.
Zaměří na proto na své děti a charitu, po narození nejmladší dcery však začíná propadat depresím. S manželem si přestává rozumět, odcizují se. On tráví čas v náručích milenek, ona s mladšími milenci v bytě, který si pořídí v Paříži.
Tam studuje její nejstarší dcera Caroline. Rozvést se ale manželé nechtějí. Útěchu nachází Grace v alkoholu, kvůli čemuž tloustne.
Mozková mrtvice a pád ze srázu
A pak přichází onen osudný den. 13. září 1982 usedá kněžna za volant svého roveru. Vrací se společně s dcerou Stephanií z venkovského sídla Roc Angel do Monaka.
Cestou se hádají, protože dcera chodí s Paulem Belmondem, synem slavného herce, což Grace neschvaluje, stejně jako to, že chce Stephanie zanechat studií. Grace si stěžuje na bolest hlavy.
Pak se tak rozčílí, že ji postihne mozková příhoda a ztratí vědomí. Nezvládne proto řízení a její vůz se zřítí ze srázu v serpentinách nad Monte Carlem.
Bez naděje na záchranu
Dcera Stephanie utrpí četné zlomeniny, Grace upadne do kómatu. Zpočátku se zdá, že má na těle jen drobné pohmožděniny, v nemocnici se ukáže, že utrpěla zlomeninu krční páteře neslučitelnou se životem.
Proto ji kníže Rainier III. nechává dne 14. září 1982 ve 22:30 odpojit od přístrojů. Monacká kněžna Grace umírá ve věku 52 let. Je pochována v rodinné hrobce Grimaldiů v kostele sv. Mikuláše v Monte Carlu. Její manžel už se nikdy znovu neožení.
Zajímavost
Spekuluje se o tom, že před nehodou neseděla za volantem kněžna Grace, která v 70. letech utrpěla autonehodu a od té doby se bála řídit, ale její dcera Stephanie. Ta se však několikrát zapřísáhla, že tehdy rozhodně neřídila.
