„Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států…“ přísahají před budovou Kapitolu nově zvolení američtí prezidenti. Kupodivu tak přísahají i ti, kteří ke svému zvolení použili i metody méně čestné a nesportovní.

JFK (1917–1963) je možná chlapík, ale Richarda Nixona (1913–1994) v roce 1960 porazí v prezidentských volbách nejen velmi těsně, ale pravděpodobně i díky špinavým praktikám a řadě drobných sabotáží.

Zřejmě nejznámějším tahem je odhalení že Nixona a jeho volební kampaň tajně financuje miliardář Howard Hughes (1905–1976), jehož obchodní impérium je silně závislé právě na vládních zakázkách a státních penězovodech.

O úplatku za úplatu

Informaci koupí Kennedyho agenti za částku odpovídají dnes 20 milionům korun, od účetního Phillipa Reinera, který pomáhal veškeré transakce od Hughese „skrýt“. Kennedy ji hodlá odpálit v závěrečné fázi volební kampaně. Reportéři deníku St.

Louis Post-Dispatch a časopisu Time sice informaci ověří, ale bojí se zveřejnit zprávu takové výbušné síly v posledních dnech kampaně.

A tak se Kennedyho štáb obrací na publicisty Jacka Andersona (1922–2005) a Drewa Pearsona (1897–1969), kteří posledních deset let nešetří Nixonovou kritikou.

„Bylo to sice novinářské zvěrstvo, přijmout od Kennedyho materiál proti jeho soupeři, ale šance zničit Nixona byla prostě příliš lákavá, než abychom si ji nechali ujít,“ přizná později Anderson, když vzpomíná, jak se sešel s Kennedyho právníkem Jamesem McInerneyem a převzal od něj úhledně poskládaný fascikl dokumentů.

JFK to rozpálí

Volební boj mezi Kennedym a Nixonem je také první, kde hraje rozhodující roli televize a debaty, na kterých se oba dohodnou. Zejména Kennedyho tým rychle pochopí jak maximalizovat zisk z televize a to i za cenu řady malých lumpáren.

Oba se například před první diskusí (26. září 1960) dohodnou, že nebudou používat mejkap. Oba to samozřejmě poruší. Protože Nixon trpí zvýšenou potivostí, požádá jeho tým, aby byl termostat ve studiu nastaven na příjemný chládek.

O tom, že se Nixon nadměrně potí, však vědí také u Kennedyů. A v okamžiku kdy je debata zahájena, tajně nastavení termostatu zvednou o několik stupňů.

Když se pak diskutující kandidáti ocitnou v záři reflektorů, vidí diváci u obrazovek uvolněného vysmátého Kennedyho na jedné straně a na druhé Nixona, který se potí jako školák u tabule a neustále si utírá zpocené tváře a čelo.

Debatu vidí přes 70 milionů lidí a polovina přizná, že ji televizní vystoupení v rozhodování ovlivnilo.