Ačkoli je to neuvěřitelné, už v 9. století lidem nestačí živá hudba. Proto se najdou kutilové, zabývající se vytvořením hudebního nástroje, který sám hraje. Pouští se do toho tři arabští učenci, bratři Abu, Ahmad a Al-Hasan Banu Musa.

Daří se jim sestrojit mechanismus, kde kolíčky na pomalu se otáčejícím válci otevírají záklopky na píšťalkách.

Toužíte po něčem zvláštním? Třeba po umělém člověku, schopném nejenom mluvit, ale i zpívat? Žádný problém. Německý biskup Albertus Magnus (1193/1206 – 1280) chce skloubit dohromady vědu a náboženství.

Proto sestrojuje umělé lidské monstrum, které umí otevírat dveře. Trvá ale 30 let, než se mu roku 1280 podaří vytvořit hlavu, která zřetelně mluví. Ke zpěvu se ale bohužel už nedostane. Jeho přítel má z ďábelského vynálezu hrůzu, a tak mu ho rozbije. Jak fungovala, proto dodnes zůstává vynálezcovým tajemstvím.

Varhany, které hrají samy

Německý komponista Hans Leo Hassler (1564 – 1612) skvěle hraje na varhany. O nástroji ví skoro všechno, a tak s oblibou „kecá“ do práce i jejich stavitelům. Když jednomu z nich zase vysvětluje, jak to má dělat, dostane nápad.

„Nedalo by se postavit zařízení, které hraje samo?“, vysloví svoji myšlenku. Stavitel je zabraný do práce a nevěnuje mu pozornost, ale Hassler svůj plán už nepustí z hlavy. Přístroj podle jeho návrhu zhotovuje augsburský tkadlec Heinlein.

Budete šít nebo pít?

Chcete zaujmout dámu nebo pána? Luxus pro vás není nedostupný. Nejenom šlechtici, ale i bohatší měšťané se těší na počátku 19. století z hudby i doma. Rozkošný doplněk, dokonale sladěný s interiérem salonu, vám zahraje melodii.

Ženy zaujme efektní skřínka na šicí potřeby se zabudovaným hřebíčkovým hracím strojkem, muži asi dají přednost přípitku pohárem dobrého vína. Není problém poslouchat hudbu a popíjet. Hrací mechanismus se totiž skrývá v nožičce poháru.

Jakmile zvednete sklenici, strojek začne hrát. Máte-li dost hudby i vína, stačí pohár položit.

Mé krásné hrdelní rrrrr…

Zpívající zázrak, po kterém všichni touží, je na dosah! Pražský hodinář Joseph Faber sestrojuje „mluvící Turkyni“. Jde o automat s hlavou, která má gumové rty i jazyk a v hrdle neobyčejné zařízení.

Díky němu si poradí i s takovou zapeklitostí jako je výslovnost hlásky „r“. Turkyně říká celé věty v různých jazycích a dokonce zpívá! Tenhle triumf lidské vynalézavosti vzbudí mezi současnými odborníky rozruch.

Kam až může dojít touha po automatickém hraní hudby, dokazují pokusy fyziologa Johannese Müllera (1801-1858). Ten vyluzuje melodie foukáním do preparovaného hrtanu. Jak to dokáže? Svaly nahrazují nitě a závaží.

Müller má dokonce svérázný recept, jak ušetřit. Aby nemusela operní divadla platit honoráře žijícím zpěvákům, doporučuje jim kupovat hrtany slavných zemřelých zpěváků a pěvkyň! A co s nimi mají udělat? Po dobře provedené preparaci s jejich pomocí zpívat árie.