Americká senzibilka Dorothy Allison přispěla k nalezení několika zmizelých osob. Proto když v Atlantě v osmdesátých letech dojde k sérii vražd, policisté ženu přizvou k vyšetřování. Tentokrát jim však jasnovidka neposkytne žádné užitečné informace. Dobrala se v předchozích případech k správnému výsledku pouhou náhodou?
Jakmile dojde k nějakému zločinu, nejčastěji zmizení předmětu či osoby, policisté se ocitnou doslova pod palbou dopisů, emailů a telefonátů od jedinců, kteří tvrdí, že díky svým nadpřirozeným schopnostem mohou přispět k rozuzlení případu.
Média pak často přicházejí s bombastickými zprávami, jak ten či onen jasnovidec odhalil pachatele vraždy či kam zločinec ukryl tělo své oběti. Skeptikové si o takových tvrzeních myslí svoje a rádi naopak poukazují na neúspěchy domnělých senzibilů. Které skutečnosti jsou doslova vodou na jejich mlýn?
Neúspěšný experiment
Roku 1979 se losangeleští policisté rozhodnou vyzkoušet možnost spolupráce s jasnovidci. Proto je podrobí testu.
Dvanácti slavným senzibilům předloží fotografie a chtějí po nich, aby jim pomocí svého vnitřního zraku prozradili více o vyšetřovaných zločinech, z nichž některé už byly vyřešeny. Kriminalisty však čeká zklamání.
Mezi výpověďmi jasnovidců se prý neobjevila téměř žádná shoda a senzibilové neposkytli policistům skoro žádné užitečné informace.
Podobně neslavně dopadne i opakování experimentu o rok později, kdy dojde k porovnání tvrzení věštců s výsledky dvou kontrolních skupin. Odpovědi mužů a žen s údajným nadpřirozeným nadáním jsou příliš obecné na to, než aby se podle nich dalo postupovat.
Znamená to, že úspěchy jasnovidců patří jen k velké mediální blamáži? Nebo se pod zkoumavým pohledem odborníků senzibilové zkrátka nedokázali soustředit?
Selhání vnitřního oka
Někdy se situace vymkne z rukou i zkušeným jasnovidcům. Americká věštkyně Dorothy Allison (1924 – 1999) byla roku 1980 přizvána k vyšetřování série vražd v Atlantě.
„ Poskytla vyšetřovatelům střípky informací, které se ukázaly být pro vyšetřování bezcenné,“ popsal výsledky návštěvy této pozoruhodné ženy místní policejní důstojník W. J. Taylor.
Čím to, že v tomto případě proslavené vnitřní oko známé senzibilky na celé čáře selhalo? Možná se měla raději vydat cestou svého kolegy amerického senzibila nizozemského původu Petera Hurkose (1911 – 1988).
Ten podle svých obdivovatelů vyřešil desítky zapeklitých případů. V šedesátých letech ho však policisté přistihli, jak se vydává za soukromého detektiva! Leželo snad tajemství jeho úspěchu ve vyšetřování zločinů na vlastní pěst?