Je středa 13. listopadu 1872, 8 hodin ráno. Ve třetím patře Grand hotel de l’Amirauté et de Paris, v pokoji s výhledem na přístav Le Havre, se Claude Monet snaží zachytit východ slunce.

Krátké tahy štětcem vytvářejí dojem neostrosti, která má evokovat ranní opar. Nápadité je i použití barev s odstíny modré a fialové v kontrastu s černou (loďky) a zářivě oranžovou (slunce a jeho odlesky). Aby vystihl atmosféru okamžiku, maluje krátkými rychlými tahy, celý obraz na jeden zátah. Snaha zachytit magický okamžik v reálném čase je nejdůležitější, a tak výsledek připomíná spíš rychlou, uspěchanou skicu. A právě tou neobvyklou estetikou vyvolávající dojem obrazu, zachyceného během pouhého mrknutí oka, rozdráždí v roce 1874, kdy se ctí především precizní ateliérová kreslířská práce, většinu kritiky doběla. Stane se na výstavě, která se koná v Paříži od 15. dubna do 15. května v bývalém ateliéru fotografa Nadara (1820-1910) na bulváru Kapucínů.

Zdrcující kritika 

Účastní se jí 30 umělců, které spojuje společný přístup k umění a přestože mezi nimi nechybí dnes tak slavní umělci jako Cezanne, Degas či Renoire, je to právě Monet, kdo nevelkým obrazem (50×65 cm) najde cestu, kterou se výtvarné umění vydá a dá jméno novému uměleckému směru. Přestože původně je označení impresionisté myšleno jako urážka. Použije ji totiž Louis Leroy (1812–1885) ve své jízlivé kritice výstavy zveřejněné 25. dubna v časopisu Le Charivari. „I tapety v surovém stavu jsou vypracovány dokonaleji než tato marina!“ píše, aniž tuší, že právě spatřil budoucnost výtvarného umění.

Kdy, kde a proč

Název obrazu, který dá jméno impresionistům, vznikl jako  improvizace. Monet obrazy nepojmenovával, ale organizátoři výstavy chtěli pro každý obraz jméno. „Tak ho nazvěte třeba Imprese.“ Kdy a kde Monet obraz namaloval vypátrá v roce 2014 americký astronom, profesor Donald W. Olson, na základě velmi pečlivého průzkumu dobových reálií a meteorologických hlášení o počasí.