Příběh Randyho Gardnera, který v roce 1964 vydržel nespat 11 dní a 25 minut, je legendární a ukázal fascinující, avšak nebezpečné limity lidské odolnosti.

Jeho rekord, který původně vznikl jako studentský projekt, se stal předmětem celostátní pozornosti a přilákal i renomované vědce. Avšak Randy nebyl jediný, kdo se pokusil překonat hranice lidské bdělosti.

V historii se objevila řada dalších jednotlivců, kteří se pustili do podobných, často velmi riskantních experimentů. Kdo byli tito odvážlivci a proč Guinnessova kniha rekordů nakonec tuto kategorii vyřadila?

Jejich příběhy nám připomínají, jak důležitý je spánek a jaké etické dilema mohou vzniknout ve snaze o vědecký pokrok a lidské rekordy.

Následovníci Gardnera: Další rekordmani v bdění

Randy Gardnerův rekord se stal inspirací pro další odvážlivce, kteří se pokusili jeho výkon překonat. Po roce 1964 se objevila řada jmen, která se zapsala do historie extrémů bdění:

Jim Thomas: O něco starší kalifornský student Gardnerův rekord překonal jen o dva týdny později. Vydržel nespat 266 hodin, což bylo o dvě hodiny déle, než předtím zvládl Gardner.

Thomasův pokus potvrdil, že lidské tělo je schopné extrémní deprivace, ale zároveň upozornil na rychle se zhoršující psychické a fyzické stavy.

Toimi Artturinpoika Silvo: V témže roce rekord o kousek posunul tento muž z Finska. Zprávy o jeho výkonu, ač méně detailní než u Gardnera, naznačovaly, že i on čelil podobným výzvám, jako jsou halucinace a kognitivní poruchy.

Maureen Westonová: Tato žena z Velké Británie v roce 1978 nespala přes 18 dní (432 hodin). Na konci měla halucinace, ale rekord na ní prý nezanechal následky.

Její případ je často citován jako důkaz, že krátkodobé extrémní bdění nemusí zanechat trvalé poškození, i když je nutné zdůraznit, že individuální reakce na spánkovou deprivaci se mohou značně lišit.

Robert McDonald:

Posledním oficiálním držitelem rekordu se skóre 453 hodin (téměř 19 dní) je kaskadér z Kalifornie, který svůj kousek uskutečnil v roce 1986. Jeho motivace byla často spojena s touhou po slávě a překonávání limitů, což bylo v duchu tehdejší doby.

Tyto rekordy, byť úctyhodné, vždy provázely etické otázky. Zda bylo správné a bezpečné takové experimenty vůbec provádět, je dodnes předmětem diskusí.

Konec jedné éry: Guinnessova kniha rekordů a bezpečnost

V roce 1997 Guinnessova kniha rekordů tuto problematickou kategorii vyřadila a rekordy v bdění už nezapisuje, protože spánková deprivace je zkrátka nebezpečná a nezdravá.

Toto rozhodnutí bylo klíčové a odráželo rostoucí vědecké porozumění vážným zdravotním rizikům spojeným s nedostatkem spánku. Bylo zřejmé, že popularizace takových rekordů může podněcovat další jedince k pokusům, které ohrožují jejich zdraví.

Dnes víme, že spánek je pro lidské tělo velmi důležitý. Má vliv na správné fungování mozku, srdce, plic, metabolismu a imunity. Ovlivňuje také náladu.

Pokud dostatečně nespíme, neformují se nám a neudržují nervové dráhy v mozku, díky kterým se učíme a vytváříme si vzpomínky.

Když jsme nevyspalí, hůř se soustředíme a rozhodujeme, reagujeme pomalu, zhoršuje se nám koordinace, jsme netrpěliví, trpíme výkyvy nálad a jsme méně tvůrčí.

Chronická nevyspalost zvyšuje riziko srdečních chorob, vysokého tlaku, deprese a obezity.

Podle neurovědce Matthewa Walkera (1974) z Kalifornské univerzity v Berkeley na nás má dopad i jen drobné nevyspání – když se na jaře změní čas ze zimního na letní a lidé přijdou o hodinu spánku, počet infarktů vzroste o 24 %.

Zdraví před rekordy

Historie rekordů v bdění je fascinující kapitolou v dějinách lidské vytrvalosti a vědeckého bádání. Avšak s přibývajícími znalostmi o fyziologii spánku a jeho nezbytnosti pro zdraví se ukázalo, že tyto pokusy jsou příliš riskantní na to, aby byly podporovány.

Rozhodnutí Guinnessovy knihy rekordů vyřadit tuto kategorii bylo moudrým krokem, který zdůrazňuje, že zdraví a bezpečnost by měly mít vždy přednost před snahou o překonávání extrémů.

Příběhy Randyho Gardnera a dalších rekordmanů tak slouží jako silná připomínka, že i když lidské tělo dokáže překvapivé věci, spánek zůstává nezbytnou součástí našeho života, bez které nelze dlouhodobě prosperovat.