Předpokládá se, že pod zledovatělým povrchem ukrývá gigantický oceán tekuté vody. Jako jedno z mála těles v naší soustavě se také může chlubit řídkou atmosférou, kde narazíte na kyslík. Astronomové si mnou ruce.
Europa se zdá nejlepším kandidátem pro stěhování zemské populace! Ve hře zůstává z „blízkých“ objektů Mars i Venuše. Na Europě, Jupiterově měsíci, by stačilo trochu přitopit. Teploty se totiž pohybují mezi 160 až 220 stupňi. Bohužel v mínusu.
V průměru má 3100 kilometrů, takže jen o žďabec méně, nežli náš Měsíc. Jako o záchranné arše Noemově nemusíme o tomto kosmickém tělese uvažovat jen v souvislosti s budoucností vzdálenou tak, že ani nevíme, zda naše rasa bude ještě existovat.
Europa vypadá jako téměř dokonalý adept. Mnoho věcí je ale potřeba změnit, pokud nechceme živořit zavření v poruchových základnách, bez možnosti dostat se ven.
Na Europu si brousí zuby zastánci terraformace, tedy proměny kosmického tělesa tak, aby podmínkami připomínalo ty zdejší, pozemské. Co by to znamenalo v tomto případě?
Určitě vytvoření ozonové vrstvy, aby vše živé okamžitě nezhynulo pod kanonádou ultrafialového záření.
Dále je třeba zocelit magnetosféru, zvýšit atmosférický tlak a samozřejmě, postarat se, aby bylo co dýchat. Další kyslík by se mohl získat z obřího oceánu pod povrchem. Vědci si také brousí zuby na budoucí nálezy.
Ano, Europa je ledová planeta, ale vždyť i na našich pólech najdete v naprosté zimě primitivní houby (je také možné, že pod hladinou bublají přidušené sopky, které místy vodu zahřejí).
Měsíc je také potřeba oteplit. Jít na to můžeme hned několika způsoby. Například dovozem čpavku, kterým vyvoláme řízený skleníkový efekt. Anebo obřími zrcadly instalovanými v kosmu.
Ty mohou fungovat jako lunety a zároveň jako fotovoltaické články, které planetu zásobují energií. Nevypadá to na první pohled příliš složitě, že? Bohužel, je. Megalomanské projekty terraformace zatím patří budoucnosti.
Na víc jak polovinu operací nemáme zatím dostatečnou technologii. Osídlení Europy se pravděpodobně nedočkají ani naše vnoučata. Dle dnešních měřítek může samotný proces přeměny trvat mezi 100 až 300 lety.
