„Takhle jsem si první den po svatbě nepředstavovala,“ honí se hlavou novomanželce Evě. Pak ale udělá, co slíbila – rozkousne ampulku a vzápětí zkřiví tvář. Smrt kyanidem je rychlá. Jed spolkne i její Adi – takhle ho oslovuje jenom ona.

Ještě než Hitler zemře, stihne si prostřelit hlavu pistolí. Pro jistotu.

„Eva byla lenivá a neukázněná školačka, často chodila za školu a toulala se, místo aby se učila.

Protože ji však považovali za chytrou, patřila ve třídě k průměrným žákům,“ píše o Evě Braunové (1912–1945) současný francouzský publicista Daniel Costelle.

Eva doma odmlouvá, a proto se ji její otec Fritz Braun rozhodne poslat do kláštera anglických panen v Simbachu na břehu řeky Inn u rakouských hranic. „Naučíš se tam správnému chování a také účetnictví,“ prohlásí.

Eva se v konventu ale nudí a sní o tom, že se stane filmovou hvězdou. Po skončení školy hledá místo.

Odpovídá na inzerát uměleckého fotografa Heinricha Hoffmanna (1885–1957), který pro svůj ateliér v centru Mnichova na adrese Schellingstrasse 50 hledá asistentku.

Ve velké výloze se již tehdy skví obrovské fotografie Adolfa Hitlera (1889–1945). Hoffmann mu stojí po boku už od začátku jeho politické kariéry.

Fotograf dohazovač

Žoviální fotograf, milovník dobrého jídla, pití a žen objevil Hitlera jako mediální hvězdu. Pořizuje spousty jeho snímků. „Chtějí oba vytvořit protiklad k tehdejším politikům. Břichatým pijákům piva a kuřákům doutníků po banketech.

Hitler prohlašoval, že nepije a nekouří,“ uvádí Costelle. Když Hoffmann pozoruje Eviny hezké nohy, jak kmitají po ateliéru, dostává nápad. Se svou zaměstnankyní je mimořádně spokojený.

Mladá Braunová nežádá zvýšení platu, práce se jí líbí a o fotografování se opravdu zajímá. Rozhodne se 17letou naivní dívku Hitlerovi prostě podstrčit. Cítí jeho politický potenciál. Chce ho s dívčinou pomocí ovládnout a mít z něj osobní prospěch. Na 7. října 1929 proto naaranžuje osudové setkání…

Dívka na žebříku

„Přines tu knihu,“ ukáže Hoffmann Evě na výtisk Mein Kampfu, uložený v obchodě v nejvyšším regálu. Eva bere žebřík a stoupá nahoru. Jakoby náhodou právě v tu chvíli otevírá dveře obchodu sám Hitler.

Neodolá hezké scéně, kdy Eva slézá s úsměvem s jeho knihou v ruce ze žebříku. „Velmi mě těší, že vás poznávám, slečno,“ obrací se na ni mile Hitler. Braunová je v rozpacích. Netuší, že tenhle muž brzy obrátí její život vzhůru nohama.

Tehdy ale Hitler ještě prochází složitým vztahem se svou neteří Geli Raubalovou (1908–1931). Evin čas přijde, až když v září 1931 Geli spáchá sebevraždu. Hoffmann Evě zatím trpělivě vysvětluje, jak se má oblékat, česat i líčit.

Musí se co nejvíc podobat Geli, jejíž smrt Hitlera citelně zasáhla. Hoffmann organizuje jejich schůzky. Pro Evinu katolickou matku je dceřin mimomanželský vztah nepřípustný, její otec zase nenávidí nacisty. Ovšem nakonec musí volbu své dcery prostě respektovat.

Uvítání s rukou na srdci

V roce 1932 už je Eva Hitlerovou milenkou. Jede dělat velkou fotoreportáž o přestavbě jeho horské chaty na Berghofu. Rezidence se stane jejím domovem. Pokoje Evy a Adolfa jsou oddělené, mají ale společnou koupelnu. Eva leží na lůžku a čeká na svého milence.

Už se smířila s tím, že její život bude většinou samé čekání na to, až bude mít její vůdce čas. Když Hitler otevře dveře, Eva si položí ruku na srdce. Je zvyklá ho takhle vítat pokaždé, když vejde. Příchozí si ji pozorně prohlíží.

Dívka má růžový obličej, blond vlasy, pěkná ňadra, oblé boky a zadeček. „Eva Braunová je dokonalý typ árijské ženy,“ prohlásí Hitler jednou. Jejich soukromí ale zůstává skryto za silnými žulovými zdmi Berghofu.

Žádný soukromý život

V organizační struktuře lidí kolem vůdce Evě přísluší titul sekretářky s platem 1000 marek měsíčně, což může odpovídat zhruba dnešním 4000 eur. Berlínských akcí pro společenskou smetánku se ale účastnit nesmí. Stává se ženou v pozadí, o které nikdo neví.

„Nemám žádný soukromý život,“ popírá Hitler jakékoli styky s ženami na otázku všetečného novináře. Své Evě alespoň pořizuje malý domek v mnichovské ulici Wasserburger. I tady je ale jejím úkolem hlavně čekat, až si na ni vůdce třetí říše udělá čas.

Skutečnou paní domu se stává jenom na Berghofu. Zdánlivě všechno zvládá s humorem. „Já jsem přece Fräulein (svobodná žena – pozn. red.), žádný soukromý život,“ reaguje na Hitlerovo prohlášení.