Sympatická blondýna se zelenýma očima sice nepatřila mezi hollywoodské sexbomby, ale postupně si přivlastnila role oduševnělých, inteligentních žen, jež vás umí okouzlit jemnou krásou či potměšilým úsměvem.

Je přesvědčivá v politickém thrilleru, v dramatu i v romantické komedii.

O kom že je řeč? O americké herečce a režisérce Helen Hunt (1963).

Malému zelenookému děvčátku bylo teprve šest let, když se rozhodlo, že se stane herečkou. Ne, že by na tom bylo něco výjimečného, v tom věku o podobné dráze sní mnoho holčiček.

Ale už za tři roky od svého předsevzetí se malá Helen objevila před televizní kamerou. Před ní strávila i svá teenagerovská léta. Ovšem, divadlo či film nedobývala lehce.

„Když jsem v začala s herectvím, režiséři mě odmítali, protože jsem podle nich nevypadala správně. Nežárlím na dokonalé krásky, ale poslouchat pořád dokola, že nejsem sexy, vypadám moc dospěle a zamyšleně, mě nebavilo,“ vzpomíná Helen s odstupem let.

Poprvé na sebe upozornila ve snímku Projekt X z roku 1987, kde ztvárnila mladou vědkyni zachraňující inteligentní šimpanze před vojenskoprůmyslovým komplexem. Následovalo několik úloh ušlápnutých přítelkyň či podváděných manželek.

Jistým zlomem v Helenině kariéře se stal komediální televizní seriál Jsem do tebe blázen. Křehká blondýnka na sebe upozornila širší publikum a její kariéra získala nový rozměr.

Seriál vznikal mezi roky 1992 až 1999 a Helen vynesl nejen popularitu, ale i cenu Emmy a to hned čtyřikrát.

V roce 1996 natáčí thriller Twister, kde opět hraje mladou vědkyni, tentokrát bojující proti tornádům. O rok později se objevuje vedle Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude.

Za roli ustarané leč milé číšnice Carol získala Helen Hunt Oskara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli.

Rok 2000 byl pro ni z profesionálního hlediska nesmírně bohatý. Zahrála si emancipovanou instruktorku golfu v Altmanově snímku Dr. T a jeho ženy, rozvedenou matku v dramatu Pošli to dál nebo sebevědomou leč citově strádající ženu v komedii Po čem ženy touží.

O rok později zazářila vedle Woodyho Allena v jeho snímku Prokletí žlutozeleného škorpiona. „Už jsem hrála v mnoha komediích, ale bylo téměř nemožné zadržet smích, když jsem pozorovala Woodyho při natáčení,“ pochvalovala si atmosféru při natáčení tohoto snímku.

Poté se ji konečně splnil i její osobní sen, když v roce 2004 přivedla na svět své první dítě, dcerku MaKeny. Helen ovšem na mateřské dovolené dlouho nezůstala a opět se vrátila ke své práci. A nejen k herecké, snímek Konečně spolu i režírovala.

A nutno podotknout, že jak její herecké výkony, tak i její režijní debut provázely po celém světě pochvalné recenze.