Dodávka přibrzdí u lesní odbočky. „Potřebuju s pískem,“ osvětlí řidič, když po něm mladá stopařka hodí tázavým pohledem. Motor utichne. Pak jde vše ráz na ráz. Chytne ji za vlasy a vší silou praští její hlavou o palubní desku.

Bezvládné tělo vytáhne z auta a nožem páře oblečení. Než se vrátí na hlavní tah, otře palubku vlhčeným ubrouskem. Místo spolujezdce je prázdné. Pár měsíců z tohohle zážitku vyžije. A pak? Nabídne svezení nějaké další…

Jsou pohlední, inteligentní a jakousi trestuhodnou shodou okolností je cosi nutí vraždit dívky jako na běžícím páse. Ani to jim ale nebere v očích fanynek sexappeal. To jsou sérioví vrazi tak, jak je známe z televize i filmových pláten.

A jak je to ve skutečnosti? I mezi vícenásobnými vrahy je k nalezení pár charismatických géniů. Jde ale o výjimky. Pokud bychom zprůměrovali IQ sériových vrahů, dostaneme číslo 94, což je mírný podprůměr.

A naopak – Američan Ted Kaczynski (*1942) začne roku 1978 po Spojených státech rozesílat podomácku vyrobené výbušniny. Tenhle smrtící koníček mu vydrží 17 let. 3 osoby zabije a 23 jich zraní.

Sluší se dodat, že Ted je geniální matematik, sociální kritik a jeho inteligenční kvocient je 167.

Šílenci? Bohužel ne…

Kaczynski lavíruje terminologicky na hraně sériového zabijáka a teroristy. Teoreticky mohl být i masovým vrahem. Jaký je v tom rozdíl? Pokud by Ted vytvořil silnější výbušninu a zabil více lidí na jednom místě, stal by se i masovým vrahem.

To sériové vraždy se odehrávají s delší časovou prodlevou. Jako první se je pokusí definovat FBI: Musí jít alespoň o tři mordy bez přímého vztahu k obětem a bez zřetelného motivu.

Zdálo by se, že pokud je někdo schopen připravit víckrát po sobě o život jiného člověka, musí být šílený. Jenže praxe ukazuje opak: Pachatel ve většině případů žije na první pohled normální život.

Co má 90 procent sériových vrahů?

Neuznávají vlastní chyby a na máločem jim záleží. Často to jsou cholerici, kteří neváhají likvidovat vybavení domácnosti a sklouzávat k závislostem. Empatii mají na nule, bývají příšerní rodiče, ale paradoxně celkem snadno navazují kontakty.

Při pohledu do ložnice byste našli pod peřinou pravděpodobně pokaždé jinou partnerku nebo partnera. Nesnášejí konvence, a kdo by od nich čekal příval vřelého citu, dočkal by se buď lži, nebo prázdnoty. Nejsou ho s to. Stejně, jako pocitu viny.

Zato narcismus mají rozvinutý na 100 procent. Proč vám tuhle definici říkáme? Je to stručný popis projevů disociální poruchy osobnosti. A právě tu má na 90 procent všech sériových vrahů!