Pokud má někdo pocit, že uvařit humra zaživa je vrcholem extrémní kuchyně, pak ho další řádky vyvedou z omylu a předloží mu na talíř pochoutky mnohem extrémnější.

Před časem vzbudil ohlas článek o korejském národním jídle San-nakdži. Korejci však nejsou jediní, kdo si pochutnávají na jídle, které je víc než jen čerstvé. Tady jsou další příklady extrémní gastronomie.

Ricci di Mare: Vylovit, otevřít a sníst

Co: mořský ježek

Kde: Itálie

Je to jednoduché a ve Francii, Španělsku, ale především v Itálii, a to zejména v přímořských oblastech velmi oblíbené jídlo.

Jdete do vody, nasbíráte si mořské ježky, hned na břehu jim speciálním otvírákem, nebo nůžkami odstřihnete vršky, opatrně vylijete tekutinu a dáte se do jídla.

Někdo ježka vyjídá malou lžičkou, ti co mají rádi adrenalin, nedbají ostrých ostnů, kterými je ježek vyzbrojen a vybírají vnitřek rovnou jazykem. Netřeba podotýkat, že ježek je přitom stále naživu.

To, co všem tak chutná jsou úzké srpečky oranžového masa a jikry přichycené k jedné straně ježka, a na každé italské pláži, může vidět celé rodiny z igelitkami plnými nasbíraných ježků.

Mohou se samozřejmě koupit v konzervě, mohou se vařené přidávat do těstovin nebo rizota, ale každý Ital vám řekne: „Jen tak a hned po vytažení z vody. To je ten nejlepší způsob jak jíst ježky.

Maximálně tak s chlebem a vínem.“ V některých oblastech Itálie je ježek tak oblíbenou pochoutkou, že musely být vydány zvláštní předpisy, které omezují lov, nebo spíše sběr, ježků na období přibližně od listopadu do března povolují maximálně 50 kusů na osobu.

Odori Ebi: Tančící krevetky

Co: krevetky

Kde: Japonsko, Čína

Zdá se, že pojídání syrového masa a někdy dokonce ještě živého zvířete není v Asii nic neobvyklého. Také další kulinářská specialita totiž pochází z oblasti Japonska, Číny a okolí.

Jde o velmi mladé krevety (Pandalus borealis nebo Marsupenaeus japonicus), které se servírují živé. Někdy se máčí v saké nebo jiném alkoholu, někdy se servírují v alkoholu již naložené, to aby byly omámené, neprchaly z talíře a lépe se jedly.

Přesto se musí připravovat velmi rychle, aby byly živé i v okamžiku konzumace. Kuchař jim v podstatě jen těsně předtím, než se zakousnete, odloupne krunýř a někdy odstraní hlavu.

V okamžiku, kdy se snažíte sousto rozkousat, zbytek těla ještě mrská ocáskem a nožkama. V japonských restauracích je Odori Ebi poměrně drahou pochoutkou, protože, protože k tomu, aby aby se mohla jíst živá, musí být kuchař velmi rychlý a obratný.

I v tomto případě však může být jídlo zdravotním rizikem. Krevetka vás sice neudusí jako chobotnička, ale při konzumaci tepelně neupravených měkkýšů se lze nakazit parazitickým infekčním onemocněním – paragonimií.

Ikizukuri: živá a nakrájená

Co: ryba

Kde: Japonsko

Pokud hledáte opravdu extrémní formu sašimi, jste u cíle. Tohle jídlo opravdu není pro útlocitné. Ti ostatní si při příchodu do restaurace v akváriu vyberou rybu, kterou si chtějí dát. Kuchař ji vyloví a připraví.

Musí to být mistr svého oboru, který má za sebou léta tréninku a studia, protože dokáže rybu částečně vykuchat a naporcovat na tenké plátky, aniž by ji přitom zabil.

Poté nakrájené plátky naskládá zpět na původní místo tak, aby ryba vypadala jako předtím a ještě živou ji servíruje hostům na obložené míse.

Zatímco je pojídána může sledovat jedlíky, lapat po dechu, reagovat na dotyky pohyby ploutví, a navíc je maso naporcováno tak, aby jedlíci při nabírání soust viděli její tlukoucí srdce, které stále pumpuje krev do těla.

Jedno je jisté, pokud hledáte čerstvou kuchyni, čerstvější už nejspíš nenajdete.

Jing Jang Ju: živá a usmažená

Co: ryba

Kde: Čína

Pokud máte pocit, že dál už se zajít nedá, ještě jste neochutnali Jing Jang Ju, což je podle popisu ryba mrtvá i živá současně.

Kuchař ji připravuje tak, že ji nejprve opatrně zbaví šupin, částečně vykuchá, poté zabalí hlavu do mokré utěrky a zbytek těla prudce osmaží v hluboké pánvi plné vroucího oleje.

„Klíčem je rychlost,“ říká restauratér Wang, jehož podnik měl tuto specialitu na jídelním lístku. Takto usmažená ryba, většinou kapr, stále žije a je servírována se sladkou a kyselou omáčkou.

Vše musí být provedeno rychle a současně opatrně, tak, aby maso bylo smažené, ale vnitřní orgány zůstaly nepoškozené.

Pojídaná ryba tak na talíři dýchá, pohybuje hlavou, koulí očima, zavírá a otvírá tlamu, a vydrží živá až do konce jídla, někdy až kolem 30 minut.

Jídlo se stalo v Číně populárním před 40 lety, kdy se majitelé restaurací snažili po kritice dokázat, že nabízejí opravdu čerstvé potraviny.

Když v minulých letech oblíbenou specialitu kritizovaly neziskovky, zejména PETA, která požadovala zákaz tak „nechutného“ zacházení se zvířaty, poukázali čínští úředníci na západní tradice honu na lišku a býčí zápasy. „Každá kultura má něco, co ty ostatní považují za nechutné,“ tvrdí.