„Na tom dítěti není vůbec nic. Oči působí staře a má nedětský obličej,“ prohlásí o ní během jejích prvních kamerových zkoušek šéf castingu ze společnosti Universal Pictures. Nemůže se mýlit víc. Z dívenky, kterou má před sebou, vyroste hvězda první velikosti.
Málokterá hvězda Hollywoodu dokázala na filmovém nebi zazářit tak oslnivě jako Elizabeth Taylorová (1932–2011).
„Myslím, že dokonalé štěstí může člověk poznat jen tehdy, když poznal největší bolest,“ prohlásí jednou a do citátu přitom ukryje celý svůj život. Posbírá dva Oscary za role ve snímcích Telefon Butterfield 8 (1960) a Kdo se bojí Virginie Woolfové?
(1966), osmkrát se vdá, bojuje s alkoholem i rakovinou a poslední roky stráví na invalidním vozíku.
Zrozena ke slávě
Její matka se kvůli rodinnému životu vzdá kariéry divadelní herečky, a tak promítne své nenaplněné ambice do své dcery. Ze všech sil se snaží proklestit malé Elizabeth cestu do showbyznysu.
Na počátku roku 1941 uspořádá v Los Angeles odpolední čajovou párty, na kterou pozve pár vlivných lidí. Šikovná okatá dívenka, už tehdy oplývající mimořádným půvabem, na ně udělá silný dojem. Výsledkem je smlouva se společností Universal Pictures.
Na konci léta 1941, v devíti letech, točí svůj první film. Není nijak povedený, Elizabeth to však nijak nepoznamená. Narodila se pro stříbrné plátno. V roce 1943 okouzlí diváky ve filmu Lassie se vrací.
Zatímco kolie v hlavní roli dostává 250 dolarů týdně, Liz musí stačit stovka. To se však záhy změní. Z epizodních rolí se brzy stávají hlavní. Po filmu O Velkou cenu roste v hlavní dětskou hvězdu studia MGM, kde zakotví po vyhazovu od Universalu.
Při natáčení spadne z koně a poraní si páteř. Nešťastná událost ji pak pronásleduje celý život. Léky, které užívá proti bolesti, vedou k její pozdější drogové závislosti. Už tehdy jí muži leží u nohou.
Výjimečnému vzhledu pomáhá i vrozená anomálie, díky které jsou její modré oči lemovány řasami hned ve dvou řadách nad sebou.
V mužské společnosti
Média propírají její milostný život ze všech stran. Nad články o zrušených zasnoubeních, zlomených srdcích a střídání mužů se Elizabeth jen usmívá:
„Kdybych byla taková, jak mě vylíčili, nenáviděla bych se.“ V 15 letech svede o 21 let staršího herce Ronalda Reagana (1911–2004), budoucí hlavu USA. „Chtěl mě, ale zdráhal se udělat první krok.“ Tak ho udělá sama.
Chvíli se osahávají na pohovce, pak se přesunou do ložnice. Prvním mužem, který ji dožene k oltáři, je v květnu 1950 dědic hotelového impéria Nicky Hilton (1926–1969).
Se zhýčkaným milionářem se zálibou v hazardu, alkoholu, lehkých ženských a agresi však vydrží jen pár měsíců. Poslední výprask, který jí uštědří, má za následek potrat. Než oslaví třicítku, stihne se vdát ještě třikrát.
Vztah s druhým manželem, hercem Michaelem Wildingem (1912–1979), nezachrání ani dvě společné děti. Další muž jejího srdce, producent Michael Todd (1909–1958), zase rok po svatbě zahyne při leteckém neštěstí.
Žal nad jeho ztrátou ji dožene k myšlenkám na sebevraždu. Bolest nakonec zažene v náručí zpěváka Eddieho Fishera (1928–2010). Vydrží spolu celých pět let.
Pak do jejího života vstoupí osudový muž, britský herec Richard Burton (1925–1984).
Zničující láska
Seznámí se při natáčení velkofilmu Kleopatra. On je ženatý, ona vdaná. Vzájemná přitažlivost je však silnější než rodinný stav. Vášeň a erotické napětí, které mají předvádět před kamerou, brzy přestává být jen hrané.
Jednoho rána Burton nakráčí do přívěsu a bez servítků prohlásí: „Pánové, včera večer jsem přeřízl Elizabeth Taylorovou na zadním sedadle svého cadillaku.“ Na spadnutí je prvotřídní skandál.
Když Burton Liz jednoho dne náhle sdělí, že je mezi nimi konec, pokusí se herečka o sebevraždu. V březnu 1964 nakonec hodí oba minulost za hlavu a vydají se k oltáři.
Tak je úředně posvěcen vztah plný vášně, nenávisti, drsných hádek, vroucího usmiřování, závislosti na sexu i alkoholu. Trvá 10 let. „Buď se líbali, nebo mlátili. Nic mezi tím,“ vzpomínají jejich přátelé. Bouřlivý vztah končí v roce 1974 rozvodem.
Stejně jako ale nedokážou vydržet spolu, nedokážou být ani bez sebe. O pár měsíců později společně rozehrají nové melodrama. Znovu se vezmou. Vzkříšené manželství však nevydrží ani rok.
„Chtěla jsem konečně získat vládu nad vlastním životem a jedinou možností bylo nechat Richarda jít. Miluji ho každým vláknem své duše, ale nemůžeme spolu žít. Máme na sebe příliš zničující vliv.“
Přece nebudu spát sama!
Rozvodem skončí i sedmé manželství Elizabeth s vysokým důstojníkem americké armády Johnem W. Warnerem (*1927).
Neskončí však její vleklé zdravotní potíže a problémy se závislostí na lécích a alkoholu, které se pokouší zbavit na proslulé klinice Betty Fordové. Tam se seznamuje s o 20 let mladším stavebním dělníkem Larrym Fortenskym (*1952).
Vezmou se v roce 1991, když jí táhne na 60 let. Nesourodý svazek však vydrží jen pět let. Společnou mají jen lásku k alkoholu. „No a co, to čekáte, že budu spát sama?“ vzkáže kritikům, kteří nad počtem jejích sňatků kroutí hlavami.
Po rozvodu se stáhne do ústraní. Věnuje se charitě, angažuje se především v boji proti AIDS. V roce 1997 je jí odstraněn nezhoubný nádor na mozku. Bojuje s plicními potížemi, rakovinou kůže či osteoporózou.
Kvůli skolióze páteře musí být připoutána na invalidní vozík. Někdejší obletovaná krasavice se postupně mění ve svou vlastní karikaturu. Své 79. narozeniny stráví v losangeleské nemocnici, kam ji doženou potíže se srdcem.
To se definitivně zastaví ve středu, 23. března 2011. „Moje matka byla neobyčejná žena, která prožila život naplno, s velkou vášní, humorem a láskou.
Její trvalý příspěvek k našemu světu nás bude stále inspirovat,“ prohlásí po jejím skonu nejstarší z jejích potomků Michael Wilding.
