Před útokem německých vojsk na Francii na jaře 1940 se německé vrchní velení obávalo opakování situace z let 1914 až 18. Strašák poziční zákopové války vězel v hlavě mnoha německých generálů. Vše ale bylo jinak.
Taktika bleskové války slavila úspěch a wehrmacht stál brzy před branami Paříže. Cíl, kterého císařské armády nebyly schopny dosáhnout za čtyři roky při ztrátách 1,8 milionu vojáků, wehrmacht splnil za pouhých šest týdnů, když ztratil „jen“ 27 000 mužů.
Francouzské síly byly téměř rozbity a britskému expedičnímu sboru nezbývalo nic jiného než evakuace.
Britové se stáhli k přístavu Dunkerque, odkud se chystali odplout na své ostrovy. Němci je v tu chvíli měli takříkajíc na lopatě. Elita britské armády mohla být relativně snadno zničena. Ovšem postup Němců se v tu chvíli zastavil. Proč?
Často se spekuluje, že Hitler chtěl nechat Brity odplout z politických důvodů. Je pravda, že snil o německo-britském spojenectví, kde by Německo ovládalo Evropu a kus Afriky a Britové své rozsáhlé impérium.
Tuto hypotézu potvrdila i poválečná výpověď generála von Rundstedta: „Kdyby bylo po mém, tak by z toho Angličané u Dunkerque nedostali tak lehce. Ale měl jsem ruce svázané rozkazy přímo od samotného Hitlera.“
Hitler postup německých armád skutečně zastavil. Nevedl ho k tomu ovšem ohled na Angličany, obával se totiž, že jeho jednotky postupují příliš rychle. Odkrývaly tím svá křídla, což dávalo jistou šanci Francouzům k úderu.
Hitler netušil, že francouzská armáda je v takovém stavu, že na nějaký útok nemá sebemenší pomyšlení.
Německé jednotky se tedy zastavily a přeskupily se. Němci si neuvědomili, že Dunkerque je vlastně jediný přístav, který Britům zbyl, a když jim to došlo, evakuace byla v plném proudu. Ihned na přístav zaútočili, ale bylo již pozdě.
Zpoždění, které Němci nabrali, dovolilo spojencům opevnit se a 14 dní držet přístav ve svých rukou. Během té doby se podařilo evakuovat 340 000 Britů, Francouzů, Čechů, Poláků, Belgičanů a příslušníků mnoha dalších národností.
Evakuace byla prováděna na rychlo a se značnou mírou improvizace. Vojáky převážela všechna možná i nemožná plavidla, včetně rybářských loděk. Po jejím úspěšném zvládnutí zavládla v Británii radost, ovšem hrdý Albion věděl, že evakuacemi se války nevyhrávají.
Británie se ovšem semkla kolem svého premiéra Churchilla a řečeno jeho slovy „nastala největší chvíle její historie.“
Hitler si záhy uvědomil, že tento strategický ústup znamená i to, že Velká Británie hodlá ve válce pokračovat.
A to se skutečně stalo – Britové, byť proti nacistům zpočátku stáli sami, dokázali odolávat německým leteckým náletům a později se stali jedním z vítězů celé války.
