Proutkař chodí po louce. Náhle se proutek v jeho rukách ohne k zemi. „Našel jsem pramen!“ zaraduje se. V místě je brzy nato vykopána studna. Podaří se někomu objasnit největší tajemství proutkařského řemesla?

Jak to jen ti proutkaři dělají? Mudrují učenci a mnozí z nich, mezi nimiž nechybí takové osobnosti jako anglický fyzik Isaac Newton († 1728), americký vynálezce Thomas Alva Edison (†1931) či autor teorie relativity Albert Einstein († 1955) se rozhodnou telestézii osobně vyzkoušet.

Co je potřeba k tomu, abychom dosáhli kýženého úspěchu?

Zázračný proutek

V našich končinách se největší oblibě ze strany proutkařů těší vidlicově rozdělený proutek z lískového keře. Ten je dokonce zmiňován ve středověkém návodu pro hledače vzácných kovů: „Kdo jdeš hledati ložiska žíly rudné v dolech, vezmi vidličkovitý výhonek lískový roční.

Neměj železného nástroje při sobě. Odlož peníze a skvosty zlaté nebo stříbrné. Oblek měj volný, neutažený. Vezmi do ruky hůlku kouzelnou, mezi oba ukazováčky, sevři pak pěsti. Takto jsa připraven, procházej volně prostorem, kde hledáš.

Vstoupíš-li na místo, kde pod zemí jest ruda, čarovná hůlka začne se náhle chvěti, nahýbá se a točí.” Telestéti se shodují, že lískový proutek je nejvhodnější k nalezení stříbra a vody. Naopak pro vyhledávání mědi se více hodí větvička z jasanu, pro olovo a cín z borovice.

Někteří moderní proutkaři tvrdí, že úspěchu je možné dosáhnout i s virgulí z obyčejného ramínka na šaty. Jiní zase více používají kyvadlo. To však stačí vzít pouze do ruky proutek a staneme se mistrem rhabdomantie?

Stáčí se silou vůle?

Tajemné chování proutkařského nástroje nedalo učencům spát již před mnoha sty lety. Německý lékař a alchymista Paracelsus (†1540) se domnívá, že proutek se ohýbá silou vůle osoby, která ho nese. Nejdůležitější je tedy mít důvěru ve své schopnosti.

Tento názor zastávají i mnozí dnešní parapsychologové. Jenže pokud by se vše dalo vysvětlit jen silnou vůlí člověka, jak by bylo možné, že na daném místě se skutečně najde voda či vzácné suroviny? Německý učenec Athanasius Kircher (†1680) tvrdí, že chování prutu mají na svědomí fyzikálně mechanické podněty z podloží.

Představuje si, že z vody či kovů stoupají výpary, ty vedou k prutu a ten se pod jejich vahou sklání. Tato hypotéza rovněž nezní příliš věrohodně. Jiní učenci si myslí, že k proutkařině je třeba zvláštního nadpřirozeného nadání, a proto se této dovednosti rozhodně nedokáže naučit každý.

Současní proutkaři tvrdí, že hlavní slovo má v telestézii intuice. Vyjde pravda o proutkařském umění někdy najevo?