Nad poničenými domy iráckého Kirkúku se vznáší dým. Za převrácenou dodávkou se kryje skupina kurdských vojáků, kteří očekávají nápor fanatiků ze samozvaného Islámského státu. Teroristé neváhají využít ty nejzákeřnější způsoby boje.

Z jednoho domu vybíhá teprve 14letý chlapec, opásaný trhavinou. Rychle se blíží ke stanovišti Kurdů. Jenže z Iráčana Mohammeda Ahmeda Ismaela (*2002) pešmergové na poslední chvíli strhnou sebevražednou vestu a berou ho do zajetí.

Tolik štěstí nemá mladší Mohammedův bratranec, kterému se sebeodpálení v Kirkúku povede dokončit. Oba patří mezi takzvaná „lvíčata chalifátu“ – zfanatizované dětské jednotky Islámského státu (Daeš)!

Chlapečku, odpal je!

„Když nás vybrali do skupiny dvaceti sebevražedných atentátníků, dostali jsme intenzivnější náboženský trénink… Museli jsme to prostě přijmout,“ vzpomíná na promyšlené vymývání mozku Mohammed Ismael, který v Kirkúku v roce 2016 jen o vlásek unikne smrti.

Jeho únosci ho učí, jak nemít žádné slitování, proč bez váhání poslouchat velitele, i víře v „jediné správné“ náboženství – sunnitský islám. Musí také zastřelit několik nepřátel.

Příliš se to neliší od toho, co je cílem únosců dětí v jiných částech světa – vychovat fanaticky poslušné vojáky bez vlastní vůle! Šílenci IS však posunou hranici nemorálnosti dál. Neváhají využít i velmi malé děti.

Jedno z jejich propagandistických videí zachycuje teprve 4letého chlapečka, známého jako Isa Dare (2010–?). Ve filmu smějící se hoch na dálku vyhodí do vzduchu „nepřátele a špehy Daeše“, sedící v autě.

Jiného, stejně starého chlapce pak islamisté dokonce sami pomocí výbušniny roztrhají na kusy!

Neváhají zavraždit čtyřletého

Fanatici v černém nejdříve zavraždí jeho rodiče, aby pak přišel na řadu i syn. Na tělo chlapečkovi připevní výbušniny a převezou ho na území „nepřátel Daeše“. Poté zmáčknou tlačítko výbuchu.

„Udělali to tak, aby se mu během explozi rozletěly po okolí vnitřnosti,“ říká k odpornému zločinu mluvčí iráckých protiislámských jednotek Popular Mobilization Forces Ahmed al-Asadi (*1971).

Také při výcviku si fanatičtí příznivci neberou servítky. I velmi malé chlapce často do krve bijí, pálí je ohněm nebo je pro výstrahu ostatním zavraždí.

Jak vzpomíná jeden z bývalých dětských vojáků IS, unesený z rodné vesnice, velitel únosců mu po krutém bití zláme žebra. Důvod? Unesený má za výcvikovým táborem islamistů schovaný mobil, kterým občas volá matce!

Děti jako budoucnost terorismu?

„Lvíčata chalifátu“ jsou rekrutována jak z dětí dobrovolných bojovníků Islámského státu, tak i z unesených potomků jejich nepřátel. Těchto malých vojáků existuje podle odhadů až několik tisíc.

Zatímco někteří slouží jako chodící bomby, další prodělají výcvik se samopaly nebo mají na starost průzkum. Pro slábnoucí Islámský stát jsou děti velmi důležité z důvodu jejich naivity a předpokládané budoucnosti. V ní mají šířit nenávistné myšlenky.

„Dětské vojáky používaly také africké milice během občanských válek či irácký diktátor Saddám Husajn.

Ale Islámský stát nemá v moderní historii konkurenci co do rozsahu a intenzity tréninku a zapojení dětí do bojových operací,“ uvádí autorka knihy Děti Islámského státu Nikita Maliková. Ale má tak docela pravdu?

Temné skutky na černém světadíle

Skupina asi 30 nedospělých Afričanů obkličuje bezbranné vesničany. Poté, co na ně namíří levné kopie samopalů AK-47 Kalašnikov, mávne jejich dospělý velitel rukou. V té chvíli propukne strašlivé šílenství.

Mladí vojáci vesničany doslova rozstřílejí na krvavé kusy. Pak teprve 13letý voják rozpárá jedné těhotné vesničance břicho a vyjme z něj nenarozené dítě. S ním si poté někteří kopou jako s míčem.

Mnozí z dětských vojáků se při masakru smějí, zatímco v očích dalších je vidět hrůza a strach z neuposlechnutí rozkazu. Jde o pouhou fikci? Bohužel ne. Zejména Afrika je v posledních 60 letech vyhlášena častými občanskými válkami za vydatné pomoci dětí.

Ty se někdy stávají otroky svých únosců, ale ještě častěji jsou převychovány na vraždící stroje bez soucitu!

Museli jim vypít krev a uříznout uši!

Bezohledným využíváním mládeže a strašlivou brutalitou se nechvalně proslaví především Armáda božího odporu (zkratka LRA). Ta od roku 1987 terorizuje především obyvatele africké Ugandy, Středoafrické republiky a Demokratické republiky Kongo.

V čele této teroristické organizace stojí samozvaný křesťanský „spasitel“ a mnohonásobný vrah – Uganďan Joseph Kony (*1961)!

„Když mi bylo dvanáct, unesli mě…V rámci výcviku jsme útočili na vesnice a každý musel střelit do hlavy nejméně dva lidi. Velitelé nás pak nutili pít krev obětí a jíst jejich mozky.

Vypíchávali jsme jim oči, uřezávali uši,“ vzpomíná na hrůzné zážitky z doby působení u LRA Súdánec Charles Akallo (*1987). Akkalo má smůlu, že se stává jedním z více než 20 000 dětí, které od svého vzniku Armáda božího odporu unese. Naštěstí však Akallo toto řádění přežije…

Spasitel, nebo šílenec?

Děsivý psychologicko-manipulativní systém vymyšlený Konym a jeho vrchními veliteli je téměř bezchybný. Proč?

Je založen na kombinaci strachu všech jeho podřízených z muže, který tvrdí, že je nástupcem Ježíše Krista, a současně z velkého obdivu k němu.

Charismatický a inteligentní, ale i zvrácený Kony prohlašuje, že chce v Ugandě nastolit Boží království. Přitom pomocí unesených dětí i dospělých vojáků neváhá zabít prakticky kohokoliv, kdo mu přijde do cesty. Chová se takto spasitel?

Ale přestože je na Konyho hlavu vypsán mezinárodní zatykač, není dosud dopaden. Také většina z dětských vojáků se únoscům neodváží vzepřít, neboť jim je vyhrožováno smrtí. Současně jsou často nuceni zavraždit své rodiče.

Tím navždy přetrhají vazby s normální minulostí a stanou se zahořklými zabijáky. A proč jsou jako vojáci vybíráni právě malé děti? Kvůli jejich naivitě, poddajnosti a snadné manipulovatelnosti!

Nespravedlnost bez konce

„Šli jsme týden téměř bez přestávek a bez zásob jídla i pití. Některé slabé děti nemohly pokračovat, tak jsme je my ostatní zastřelili,“ vzpomíná na kruté metody LRA Akallo. Mezi nedospělými zabijáky neslouží jen chlapci.

V mnoha afrických a dalších armádách najdeme i mnoho unesených děvčat. Mnohé z nich slouží se zbraní, ale současně musí být po vůli přiděleným „manželům“.

„Když poprvé řekl, ať za ním přijdu, nechtěla jsem… Kony mě zbil tyčí a znásilnil,“ vzpomíná Uganďanka Evelyn Amonyová. Evelyn skončí po únosu na 16 let jako jedna z více než 100 nedobrovolných Konyho otrokyň.

I když Armáda božího odporu poslední dobou skomírá, na světě je stále asi 300 000 dětských vojáků, kteří na rozkaz bez váhání zavraždí téměř kohokoliv. Jsou totiž nadmíru poslušní. A reakce dospělých? Většina politiků problém ignoruje. Děti – často chudí sirotci – jakoby neexistovaly.