Na okraji Jihlavy se nachází kopec přezdívaný Krkavčí vrch. Jihlavané toto místo často volí za cíl svých procházek. Kdysi zde však krutým způsobem umírali lidé.

Jejich bolest se prý dosud vznáší nad místem a vnímaví jedinci mohou ucítit přítomnost trpících duší. Opravdu na jihlavském kopci straší?

Žena úpěnlivě hledí k obloze. Téměř nevnímá hučení zástupů. Vzápětí ji uchopí drsné ruce biřiců a svázanou ji hodí do připravené jámy. Sevře ji hrůza. Ví, co ji čeká. Za to, že zabila své dítě, bude pohřbena zaživa pod šibenicí.

„Bože, všemohoucí, odpusť mi mé hříchy,“ zašeptá, než ji na hlavu dopadne první sprška hlíny. Toto drama se odehrálo roku 1613 na jednom z jihlavských popravišť zvaném Krkavčí kámen či vrch.

Zde si rozsudek vyslechly především ženy – například matka s bylinkářkou, které otrávily dvě děti. Zástupkyně něžného pohlaví byly věšeny, topeny, zaživa upalovány a v jednom případě pohřbeny zaživa. Zanechal strašlivý osud popravených na místě své stopy?

Záhadné hlasy

Jihlavská pole bičuje studený vítr. Temnotu prozařuje měsíc.

Je 24. listopadu 2012 a bratři Milan a Miroslav Přibylovi z Jihlavy stoupají na kopec na okraji města u lokality zvané Skalka.  Kříž na vrcholku připomíná zlověstnou minulost místa.

Právě zde zahájili bratři své první vyšetřování paranormálních jevů. Kolem kříže rozmisťují nejmodernější přístroje.

Kladou nejrůznější otázky a doufají, že se jim podaří natočit nějaké EVP (Electronic Voice Phenomena – zvuky zachycené nahrávacím zařízením, které údajně pocházejí od duchů). V průběhu nahrávání náhle kamera zhasne. Vyšetřovatele zamrazí.

Doma si nedočkavě pouštějí nahrávku. „Dech muže a železná rána,“ ozve se z přístroje zastřený hlas. Patří někomu z druhého břehu?

Tajemné zjevení

Bratrům se podaří nahrát hned několik EVP. Těsně před vypnutím kamery, nahrávací zařízení zachytí dusot běžících nohou. Patří komusi neviditelnému, kdo záměrně přístroj vypnul? Záhadného běžce prý při procházce na Krkavčím vrchu slýchají i další Jihlavané.

Vyšetřování však přinese víc než jenom tajemné hlasy. Přibylovi pošlou nahrávky kartářce Jarmile Duškové a jednomu známému démonologovi. „Nezávisle na sobě se jim zjevila dívka s dlouhými hnědými vlasy.

Měla popálenou polovinu tváře,“ tvrdí bratři Přibylové. Bohužel se jim nepodařilo zjistit, o koho by se mohlo jednat, protože matriční knihy vznikly až v druhé polovině 17. století. Šlo snad o jednu z odsouzených žen?

Bratry jejich první vyšetřování přimělo k založení Vyšetřovacího týmu paranormálních jevů (V:T. P. J.). Skutečně se na bývalém popravišti setkali s duchy, jak sami věří?